Úvodní strana Seznam blogů Blogeři VIP blogy Registrovat se a založit nový blog

Za dalším ministrem

Tak nám odstřelili ministra!

A kterýho, paní Milerová? Já jich zažil desítky.

Ministra školství – a prej toho úplně nejlepšího!

Na webu se na adresu nedávného ministra školství vyrojily nejrůznější výroky. I že byl nejlepším ministrem školství za mnoho let. A k tomu (nejspíš ironická) poznámka, že snad odvolán byl právě proto.

Ať už byl ten bývalý ministr nejlepší nebo nejhorší, a ať už bude jeho nástupce nejlepší nebo nejhorší, je to úplně jedno. Situace v českém školství je katastrofální, a zůstane katastrofální, dokud český stát bude do školství zasahovat. INDOŠ bylo obrovské vyhazování (nebo něco horšího?) peněz bez pozitivního účinku. TABLETOŠ bude obrovské vyhazování peněz bez pozitivního účinku – pochybuje o tom někdo?.  Státní maturita je obrovské zbytečné vyhazování peněz a buzerace studentů bez pozitivního účinku. V případě státních maturit snad už tu zbytečnost všichni vidí – nebo si opravdu ještě někdo myslí, že po zavedení státních maturit mají vysvědčení ze všech středních škol tu kýženou stejnou hodnotu?

A teď pozor – víření bubnů, reflektory na scénu a po červeném koberci přichází … kariérní řád! Kdyby české školství už teď nebylo úplně na dně, chystaný kariérní řád učitelů by ho dorazil. Jenže kariérní řád si na něm vyláme zuby – školství je na dně už teď a víc už se na něm zkazit nedá (i když se tento a každý další ministr bude snažit ze všech sil). Už teď dlouhodobě setrvávají na pozicích učitelů jenom lidé osobnostně nebo kariérně poznamenaní. Až se kariérní řád zaběhne, zkusí štěstí v řadách učitelů navíc ještě podvodníci – osoby, které učit neumí a ani to nemají v úmyslu, což jim kariérní řád dobře umožní.

Po roce 1989 většina lidí uznala, že stát není dobrý hospodář a že v řízení podniků nemá stát co pohledávat. Netuším, kde se v Česku bere přesvědčení, že tentýž stát se vyzná ve školství a že řízení všech druhů škol je jeho parketa. Když si český stát tolik věří, proč nezorganizuje experiment? MŠMT by si mohlo založit a vzorově vést po jedné škole od každého druhu. A tam předvádět všechny svoje vymoženosti – státní maturity ze všech předmětů, jednotné přijímací zkoušky na střední školy, plošné testování v každém ročníku základky,  atd. apod. A všechny ostatní školy by ten stát a MŠMT nechalo být! Po pár letech by se ukázalo, jak úspěšní jsou absolventi těch státních škol, a kdyby zájem uchazečů výrazně převyšoval kapacitu, mohlo by těch státních škol být víc. Třeba dvě.

Soudím, že jedinými oprávněnými zkoumat kvalitu školy, a z výsledků zkoumání vyvozovat závěry pro další fungování té které školy, jsou žáci a rodiče těch žáků, a samozřejmě vedení školy. Proto by zřizovatelem školy měla být obec (jako nejbližší politický reprezentant těch žáků a jejich rodičů). Obec (jako reprezentant  žáků a jejich rodičů) by měla rozhodovat, kolik peněz do školy vloží, jaké učitele ve škole zaměstná a kolik jim bude platit. Nikomu jinému do toho nic není. A pokud by obec chtěla přesně zjistit, analyzovat a posoudit kvalitu své školy, mohla by si objednat takovou analýzu u České Školní Inspekce. Nebo u kterékoli jiné firmy, dle uvážení obecních radních.

Je jasné, že v takovém případě by všechny školy nebyly stejné. Domnívá se někdo, že dnes jsou všechny školy – vystavené bdělému dohledu a podrobným příkazům MŠMT – stejné?

V románu „1984″ George Orwell napsal, že „moc je schopost působit lidem utrpení“.  Za těch 65 let od publikování románu se ledacos změnilo. Dnes už je moc jenom schopnost lidi buzerovat.  Ujišťuji ministerské úředníky a aktuální i potenciální reformátory českého školství, že jiný efekt jejich počínání nemá.


Prognóza 2015

Čeho se lze nadít v roce 2015? Něco možná nastane a bude to dobré, něco jistě nastane a bude to všelijaké.

Nejvíc mě zajímá oblast výpočetní techniky, a můj život nejvíc ovlivňuje situace v českém školství, dirigovaném českým státem.

***

Čeho se lze nadít v oblasti výpočetní techniky:

Žádoucí
- Nové verze OS Android zvládnou SD karty o velikosti nejméně 4x větší nežli je současné maximum, tedy 128 GByte.

- Firma ASUS uvede na trh levný (nebo aspoň relativně cenově dostupný) fungující a použitelný překladač jazyka C++ pro OS Android.
Podobně jako onehdy ASUS řadou EEE prolomil uměle udržované vysoké ceny notebooků a svojí verzí Linuxu nabídnul OS, o který se uživatel vůbec nemusí starat.
Nebude-li to C++, bude to jiný rozšířený jazyk (ale nebude to Java, která už svoji šanci prohrála).
Nebude-li to ASUS, bude to Samsung nebo jiná šikovná firma, která proti uživatelům a zákazníkům nevede válku.

- Podle vzoru firmy Samsung začnou výrobci vybavovat tablety stylusem, čímž se z hraček vhodných leda tak pro zábavu mládeže stanou použitelné pracovní nástroje (nebo se alespoň této roli přiblíží).  

- Firma Lenovo uvede na trh tablety vybavené dvěma konektory USB OTG.

- Objeví se verze OS Android umožňující vytvořit na jednom zařízení několik uživatelů a přidělit jim oprávnění podle úvahy zákazníka.

Pravděpodobné
- Provozovat androidovské zařízení v Síti pod několika různými identitami bude ještě obtížnější nežli dnes. Digitální stopy uživatelů budou volně obchodovány mezi firmami.

***

Čeho se lze nadít od českého státu a v oblasti školství:

Žádoucí
-
Vrchní velitelství NATO zvýší tlak na východoevropské členské státy, aby dostály svým smluvním závazkům a věnovaly na obranné výdaje prostředky ve stanovené výši.

Slovensko vypíše zakázky na chytré multispektrální komunikační prostředky (zajišťující šifrované spojení na bojišti za všech okolností), na chytré výzvědné a palebné prostředky (robotická letadla a tančíky bez posádky), a na chytré zobrazovací prostředky (HUD zobrazující pozici, směr a vzdálenost všech relevantních cílů a jejich priority, všechna potenciální nebezpečí a všechny spolubojovníky).
Významnou část zakázek získají české firmy.
Tím stoupne na trhu práce zájem o odborníky z oblasti ICT.
Celosvětově vzroste zájem o výrobky českých zbrojařských firem.
Kvůli EUrounijním embargům budou rozsáhlé dodávky do Ruska směrovány přes spřátelené Kosovo, Ukrajinu a Izrael.

- Některé české zbrojařské firmy budou reagovat na vysokou poptávku z Ruska převedením části výroby na východ.

- České ruštinářky, které se v devadesátých letech kvapně přeškolily na angličtinářky, opráší svoji původní odbornost, a založí si soukromé praxe.

 

Pravděpodobné
- V zájmu zkulturnění národa a zajištění věcné a konstruktivní diskuze na Internetu budou věcní a konstruktivní politici prosazovat požadavek, aby každý uživatel musel na Síti vystupovat pod svým vlastním jménem a rodným číslem. Jelikož permanentní ověřování identity úplně každého není zadarmo, bude zavedena identifikační daň. Výše daně bude navázána na výši platů politiků.   
 
- Po úspěšném zavedení povinných státních maturit z matematiky budou podniknuty kroky ke zlepšení informatického myšlení středoškoláků. Výsledkem těchto kroků bude začlenění ECDL jako další povinné součásti státní maturity.
Tím úroveň českého školství prudce stoupne.
 
- Strategie digitálního vzdělávání do roku 2020 bude slavnostně přijata, vytesána do žulové desky v atriu MŠMT, a náhodně vybrané části Strategie bude školám přikázáno zařadit do ŠVP.
Tím úroveň českého školství prudce stoupne.

- Tvůrci a přátelé úspěšné Strategie digitálního vzdělávání do roku 2020 rozjedou přípravu Strategie digitálního vzdělávání do roku 2050.

- Firmy organizující dlouhodobé studijní pobyty středoškoláků v zahraničí budou zažívat žně.  

- Budou zavedeny Státní postupové zkoušky mezi každými dvěma ročníky všech základních a středních škol. Státní postupové zkoušky bude organizovat osvědčený CERMAT.
Tím úroveň českého školství prudce stoupne.
 
- Firmy organizující dlouhodobé studijní pobyty středoškoláků v zahraničí rozšíří svoji působnost i na žáky základních škol. 
 
- Vrchní velitelství NATO zvýší tlak na východoevropské členské státy, aby dostály svým smluvním závazkům a věnovaly na obranné výdaje prostředky ve stanovené výši.
Česká republika nakoupí zbraně a zbraňové systémy od osvědčených dodavatelů ze států proslulých svými válečnými úspěchy ve třicetileté válce, od Rakouska a Švédska.  


e-learning 1-0-1

Poprvé jsem četl zmínku o e-learningu přibližně v době, kdy jsem shromažďoval zvěsti o multiprogramových operačních systémech. Ta zmínka mohla být z doby, kdy BBN se ještě jmenovali Bolt, Beranek & Newman a honili ty svoje time-sharing systémy na magnetických bubnech, jelikož operační paměť byla vzácná a disky ještě nebyly vůbec. Ale ouha, je to dávno a paměť (ta moje biologická) mě může klamat.

No a tehdy, milá vnoučata, v těch slavných průkopnických žhavých šedesátých letech jakýsi profesor na vysoké škole dával svým studentům zápočet z programování tak, že každého z nich nechal napsat program, který měl řešit nějakou jednoduchou aritmetickou úlohu. Studenti napsali svoje prográmky, pan profesor těch iks studentských prográmků vzal a nechal je spouštět svým profesorským hodnotícím programem. Profesorův program spustí studentský prográmek, předá mu vstupní data, přečte si studentský výsledek a porovná s očekávaným výsledkem, tím profesorovým zaručeně správným. A pak ten profesorův program zapíše do souboru, zda byl výsledek správně. Soubor se vytiskne a doručí na studijní oddělení. Čí program uspěje, ten dostane zápočet. 

Profesorův program spouští studentské prográmky jeden za druhým, spustí první, vyhodnotí výsledek a zapíše ANO, spustí druhý a zapíše NE, a tak pořád dokola.  Deset studentů jasných, dvacet studentů zpracováno, ANO, ANO, NE, NE, hodnotící program jede jako po másle. A pak najednou student X.Y., profesorův program spustí jeho dílko, studentův prográmek si cosi kutí, a v souboru se objeví MOŽNÁ. K tomu pan prefesor poznamenal, že studentovi X.Y. byl zápočet udělen. Bez sebemenšího zádrhele.

Je to zmínka o e-learningu? Pokud se někdo domnívá, že e-learning spočívá v zadávání instrukcí pomocí počítače prostřednictvím internetu nebo CD-ROM, tak samozřejmě není.

Já se domnívám, že existují dvě krajní vymezení e-learningu. Obecná – e-learningem je JAKÉKOLI použití výpočetní techniky při výuce, a striktní – e-learningem je VÝHRADNĚ použití dedikovaného e-learningového softwaru. A pro mne jsou e-learningem obě tyto alternativy, a navíc cokoli  mezi nimi. Pro jistotu se snažím vždy dodávat, které vymezení právě používám. 

S tou kategorizací budou ještě potíže. Zmiňovaná příhoda patří z velké části do kategorie „strojové vyhodnocení práce  studentů“.  Něco takového by do e-learningu mělo rozhodně patřit, tvrdím. Nazvu to požadavkem P1. Ale co si počnou příznivci striktního vymezení? Umí snad nějaký dedikovaný e-learningový software brát jako vstup program, a vyhodnocovat výstup tohoto programu? Chci vidět!

Přiznávám, že moje znalosti dedikovaného e-learningového softwaru jsou velice omezené – znám takový jediný, a to ten, který byl nešťastným řízením osudu vybrán pro moji školu. Schválně ten paskvil nejmenuji (ale slyšel jsem, že na některých školách si ho nemohou vynachválit). Jsem si zcela jistý, že neumí fůru věcí, které by jakýkoli program určený pro používání svéprávnými vysokoškolsky vzdělanými osobami s jistými minimálními zkušenostmi s výpočetní technikou měl umět. Na sto procent, mám to potvrzeno ze zdroje nejpovolanějšího. Ale že nezvládá právě požadavek P1 s jistotou tvrdit nemohu.  Já to tam nikde nenašel, ale kdo ví, třeba to tam – skryto za tisíceré kliknutí na stovky nesmyslných ikon – někde je. Proč ne, když může pravda být tam někde venku …

S tou kategorizací budou ještě potíže, a nemalé. Někdo zdůrazňuje distanční aspekt e-learningu – ale co pak bude použití prostředků výpočetní techniky přímo v učebně a přímo při hodině? Studenti jsou fyzicky přítomni, jejich počítače, na kterých řeší svoje úkoly, jsou rovněž fyzicky přítomné. Učitel je fyzicky přítomen, pozoruje studenty při práci a mluví s nimi. Jediné, co by (teoreticky) mohlo být v Malajsii, je server, který zprostředkovává studentům jejich zadání a vyhodnocuje jejich výsledky. Ale to by nedávalo smysl ekonomicky ani technicky – proč platit dálkový přenos a proč nesmyslně zatěžovat linky, když ten server může sedět pod katedrou? A když to není distanční, je to pořád e-learning?

Někdo klade do kontrastu e-learning jako asynchronní vzdělávací proces, kde si student sám řídí tempo svojí činnosti, s online learningem, kde se každý jednotlivý student musí podřídit tempu diktovanému buď učitelem (a tak si to já představuji) nebo aspoň vzájemně komunikující skupinou studentů. A opět – když si student nediktuje svoje tempo, je to pořád e-learning?

Někdo vymezuje e-learning jako vzdělávací proces, využívající informační a komunikační technologie (to beru, i  když my pamětníci tomu říkáme výpočetní technika) k tvorbě kursů, k distribuci studijního obsahu (to také beru), ke komunikaci mezi studenty a pedagogy (a do třetice beru i  toto) a k řízení studia. Lze do tohoto vymezení zapasovat  činnost studenta v prostředí wiki? Ta je pro výuku vysoce prospěšná. Ale nikdo tu nevytváří žádný kurz, či snad ano? (Může se stát, že postupem času se na wiki jakýsi kurz vytvoří, ale jen jako vedlejší produkt.) A učitel samozřejmě musí na činnost studentů ve wiki dohlížet, ale může se stát, že učitel nikdy aktivně nezasáhne – že studenti si svoji činnost uřídí sami. Takže jak? Je i wiki e-learningem?  

 

  • počítače prostřednictvím internetu nebo CD-ROMMayer, 2007). To může být prováděno samostatně nebo prostřednictvím instruktora, přičemž zahrnuje média ve formě textu, videa a audio s cílem zlepšovat znalosti uživatele. E-learning se obyčejně soustředí na praktické procvičování řízeným elektronicky, zatímco online learning je členěn do kurzů poskytovaných prostřednictvím internetu ve zvláštním vzdělávacím prostředí.[1] (pozn. autora – volněji přeloženo)
  • E-learning představuje distanční (dálkovou) formu studia pomocí informačních a komunikačních technologií.[2]
  • E-learning je vzdělávací proces, využívající informační a komunikační technologie k tvorbě kursů, k distribuci studijního obsahu, komunikaci mezi studenty a pedagogy a k řízení studia.[3]
      

Charakteristika     

Upravit sekci