Žijeme v zajímavé době. Myšlenky obsažené ve školských dokumentech jsou drsným způsobem konfrontovány s realitou. Společnost je zřetelně rozdělena na dva tábory, které mi připadají nesmiřitelné. Těžko odhadnout, která strana je početnější – každá z nich disponuje svými průzkumy a svými statistikami, které ji líčí jako silnější.
Domnívám se, že dnešní doba je mimořádná tím, že to, co dříve byly „pouhé“ myšlenky a koncepce, dnes má mimořádně silný vliv na realitu.
Jak se v této situaci zachovají státní zaměstnanci? Zde nejsem originální, tuto otázku pro policisty a vojáky řešili weboví publicisté již dávno. Já ale chci připomenout, že dilema se týká i učitelů.
Předpokládám, že mezi učiteli se nenajde žádný rebel, který by se odmítl řídit školskými dokumenty. Tudíž případný konflikt může nastat pouze mezi učiteli (a obecně školou) na jedné straně a studenty, případně rodiči studentů, na straně druhé.
Kdysi dávno jedna ministryně školství prohlásila, že „stát je hodnotově neutrální“. Lhala – to už je takový zvyk politiků. Stát není hodnotově neutrální a státní školské dokumenty rozhodně nejsou hodnotově neutrální.
Předpokládám dále, že existuje (dnes již) mnoho studentů a existuje (dnes již) mnoho rodičů studentů, jejichž hodnotový systém je v prudkém rozporu s hodnotami obsaženými ve státních školských dokumentech. V takovéto situaci mě napadají následující otázky:
Q1) Sdělí student učiteli, že učitelem vštěpované hodnoty odmítá přijmout? Máme hojné zkušenosti z doby před-listopadové. Tehdy si to studenti nechávali pro sebe.
Q2) Dokáže student dostatečně přesně a věrně sdělit rodičům, jaké hodnoty se škola studentovi snaží vštípit?
Q3) Sdělí rodič učiteli, že si nepřeje, aby učitel vštěpoval určité hodnoty jeho potomkovi? Zkušenosti z doby před-listopadové říkají, že tehdy to rodiče řešili důkladnou instruktáží potomků a poučení studenti si svoje i rodičovské výhrady nechávali pro sebe.
Q4) Jak se učitel zachová v takovémto konfliktu?
Q5) Doví se veřejnost o takovémto konfliktu?
Žijeme v zajímavé době. Ať chceme nebo ne.
Pavlína Hublová
10.11.2015 at 14.36Otázky 1–5 mi připadají zajímavé a ráda bych na ně znala odpovědi. Osobně jsem neměla problém, když jsem vycítila (na 1. stupni to většinou ještě nebylo o hlasitých konfrontacích), že žák má problém s některými tezemi/informacemi. Obvykle se vše dalo vyřešit poměrně smírnou a rozumnou cestou (\“této aktivity se nemusíš účastnit\“, \“tak namaluj, jak probíhá něco podobného s babičkou a dědou\“ apod.).
Zaráží mě ale otázka č. 5. Opravdu by se takovéhle věci měly propírat na veřejnosti? Z jakého důvodu?
E Kocourek • Post Author •
10.11.2015 at 21.13Proč by se takovéto konflikty měly zveřejnit? Rychlá odpověď zní \“protože byste ráda znala odpovědi\“.
Maličko vážněji. Nevím, jak vy vidíte ten konflikt, o kterém píšu. Nemám na mysli něco, co probíhá mezi babičkou a dědou. Mám na mysli celospolečenský konflikt prvořadé závažnosti. Na střední škole, upřesňuji. Pokud byste to dokázala \“zahladit\“ smírnou a rozumnou cestou \“této aktivity se nemusíš účastnit\“, byl by to vynikající precedens, který by jistě ochotně použili i jinde. A rád bych věděl, co na to Ministerstvo.
Co se týče odpovědí, mohu pouze odhadovat. Dnešní středoškoláci jdou do otevřeného konfliktu se školou kvůli neshodám, které mně připadají jako prkotiny. Takže Q1, Q3, Q5 ano, Q2 spíše ne (ale rodiče to ani nepřibrzdí). A Q4 ? Nejspíš se ukáže, že můj předpoklad P1 byl zcela nerealistický.
BTW, vztahovala se ta smírná a rozumná úleva i na učitele? To jste museli mít před školou natřískáno zájemcema o místo …