Jak zacházet s učiteli

Jak učitele ustájit, nakrmit, vybavit a všestranně opečovat. Tohle téma se před koncem školního roku několikrát objevilo ve webových diskusích. Z mého pohledu poněkud off topic, neboť „jakoby“ reagovalo na fantasmagorické rovnostářské požadavky, jak „srovnat“ (srovnat ne jako porovnat, ale jako ořezat do rovna) podmínky pro žáky.

V diskusích bylo zmiňováno: jak vyřešit oddechový čas učitelů, jak vyřešit stravování učitelů, jak učitele vybavit technikou. Tak popořadě:

Oddechový čas a prostor učitelů: Objevil se požadavek, aby učitelé měli k dispozici oddechové prostory, jako poskytují některé firmy. A viděl jsem, co poskytují firmy: střešní terasa s výhledem do vzdálené krajiny, kuchyňka s veškerým myslitelným kuchyňským vybavením, miniaturní fitko s potřebným zázemím.

Co je k dispozici na naší škole: z kuchyňského vybavení mikrovlnka, lednička, varná konvice. Ale nemám dojem, že by z toho vybavení byli uživatelé nadšeni. Vybavení fitka je k dispozici, ale sdílejí je studenti, takže pro učitele je k dispozici pouze v extrémních denních dobách. Vím o učitelích, kteří je používají, ale je jich maloučko. Výhled do přírody tu máme, a nejen výhled – přímo posezení v přírodě. Mí studenti je milují – nejspíš proto, že se mi tam blbě učí. Příznivců mezi učiteli je přibližně tolik, co uživatelů fitka.

Z mého pohledu: O fitko nestojím, o přírodu nestojím. Varnou konvici mám svou (čímž porušuji iks nesmyslných předpisů), ale představa, že bych mou konvici s někým sdílel, se mi příčí. Ale mám ještě jednu, erární, a tu obsluhují studenti. Co se týče oddychového prostoru, vyhovuje mi kabinet. Jen by v něm mohlo být ještě méně obyvatel. 

Stravování učitelů: Co padá v úvahu: vydat stravenky a dále neřešit, zcela externí stravovací zařízení, spřátelené stravovací zařízení poblíž nebo přímo v areálu, školní jídelna (uváděna jako odstrašujcí alternativa). 

Co je k dispozici na naší škole: vše kromě školní jídelny. Máme tu poblíž i nóbl restauraci i fastfood, a v areálu jsou dokonce dvě spřátelená stravovací zařízení. To nám dává výhody školní jídelny bez jejích nevýhod – rozhodně tam nedržíme dozory. Lze předpokládat, že pokud by hodující učitel byl svědkem nevhodného chování studenta, nějak by zakročil, ale neznám žádný takový případ.

Z mého pohledu: Málokdy musím být ve škole tak dlouho, abych se k přežití musel najíst. Takže většinou jen ranní polévka a po poslední hodině hbitý přesun domů.

Technické vybavení učitele: Co padá v úvahu, abecedně: cloudový úložný prostor, desktop (jako  počítač), diktafon, externí paměťové zařízení, fotoaparát, netbook  (jako  počítač), notebook  (jako  počítač), síťové připojení, smart phone, tablet, webová kamera, webový prostor, webový server.

Co je k dispozici na naší škole: Škola nabízí Moodle a ten lze, se skřípěním zubů, používat jako cloudový úložný prostor a jako  webový prostor. Každý učitel má přidělený erární počítač, většinou notebook v hmotnostní kategorii domácího kina. Tedy přenosný jen s jistým sebezapřením. Odhaduji, že jsem mezi učiteli jediný s administrátorskými právy k přidělenému notebooku – ne že by mě školní správce považoval za důvěryhodného, ale mám ten NB už opravdu dlouho. Funguje jako desktop, už pár let jsem jej nepřenášel. Pár kolegů používá erární tablety. Pokud mohu soudit, neposkytnutí administrátorských práv učitelům dává školnímu správci iluzi bezpečnosti, ale z erárních počítačů činí kusy železa  s omezeným použitím. Já i někteří další kolegové používáme erární HD. Školní WiFi síť fungovala v posledním školním roce bez problémů.

Z mého pohledu: Do každé vyučovací hodiny si nosím diktafon, netbook nebo tablet (s OS Win), smart phone (funguje i jako fotoaparát).  Když vím, že určitě bude co fotit nebo filmovat, vezmu si fotoaparát. Nosím si externí HD, ale raději používám flash dongle. A vždy mě „z dálky“ doprovází můj vlastní webový server.  Z výše uvedeného je erární pouze HD, opět za cenu porušení mnoha předpisů.

Stále hledám optimální sestavu technického vybavení pro učitele. Dosud jsem „tu pravou“ nenalezl. Musí to být lehké – to je přibližně splněno. Musí se s tím snadno zacházet – tady je zádrhel. Před zahájením vyučování musím svůj netbook nebo tablet připojit na zdroj napájení. Navzdory marketingovým proklamacím výrobců, dosud jsem neviděl takový NB, který by vydržel jet 6 hodin bez napájení. A na co ho vlastně potřebuju, ten extra netbook nebo tablet? Hlavně na známkování. V každé učebně sice je desktop s připojením do datové sítě, ale ten má po celou hodinu dost své práce – zobrazuje můj výklad nebo zadání cvičení, stahuje a ukládá (a občas i vyhodnocuje) výsledky práce studentů. Navštívil jsem školu, kde v učebnách měli dva desktopy. Je vidět, že když se chce, jde to. V tmto ohledu máme na naší škole o co usilovat.  Ve všech učebnách, kde učím, mám k tomu desktopu administrátorská práva, a provozuji na nich (jakož i na erárních studentských desktopech) moje vlastní programy (řádově deset). Hodně by pomohlo, kdyby na trhu existoval uživatelem programovatelný smart phone, ale o takovém nevím. A nedivím se dodavatelům OS Android, že o takový nestojí – s bezpečností by to zamávalo.

Chvilka nostalgie: Mnoho mých problémů by se vyřešilo, kdyby na trhu byla ta úžasná dnes již vymizelá zařízení zvaná PDA. Skladná, programovatelná, prostě super! Bohužel, převálcovala je konkurence smart phonů ještě v době, než se plně rozšířila technologie WiFi a USB rozhraní. Představuji si, jak by se dnešním netbookům postavila taková (modernizovaná) Casio Cassiopeia nebo HP Jornada …