Úvodní strana Seznam blogů Blogeři VIP blogy Registrovat se a založit nový blog

Archiv za Únor 2018

Osobnost: Ludwig Yorck von Wartenburg

„Cožpak jste klesnul tak hluboko, že se bojíte rozbít řetězy otroctví, které jsme pět let pokorně nosili?“ psal Yorck svému nadřízenému, opatrnému generálu von Bülow. (Komu čest, tomu čest, a opatrný von Bülow po počátečním váhání rozbil svoje „řetězy otroctví“ spektakulárním způsobem v bitvách u Grossbeeren  a u Dennewitz.)

V Česku jsme zvyklí očekávat z Německa obecně a z Pruska zvlášť spíše ohrožení. A hle, pozor změna! Johann David Ludwig Yorck (1759 – 1830), hrabě von Wartenburg, v době největší slávy generál, v závěru kariéry polní maršál, stál na naší straně. Na straně svobody a svobodných národních států.
Co vykonal generál Yorck tak mimořádně záslužného? Zařídil, za cenu obrovského osobního rizika, že se Prusko stalo z liknavého Napoleonova vazala sebevědomým nezávislým státem a věrným spojencem Ruska v protinapoleonské koalici. Jak to Yorck dokázal? Takto (přibližně) to popisuje Wikipedie:  „Když na konci roku 1812 zbytky francouzské Velké Armády prchaly
 po výprasku z Ruska, Francouzům podřízený Yorckův sbor se ocitl odříznutý a posléze obklíčený ruskými vojsky.  Jako voják byl Yorck povinen prolomit obklíčení a probít se k Francouzům, ale jako pruský vlastenec to viděl jinak. Nebyl právě toto vhodný okamžik k zahájení boje za osvobození Pruska? Yorck usoudil, že ano.“

Měl štěstí na vhodného partnera – v ruských službách tehdy působil Carl von Clausewitz, pozdější „klasik strategie“. Pro mazaného Clausewitze bylo hračkou vymyslet ty správné diplomatické kličky a ten správný technický postup, jak z Yorckova sboru vytvořit jádro budoucí pruské národně-osvobozenecké armády.
 Clausewitzův fígl dostal název „Tauroggenská konvence“, 30.prosince 1812 – dnes je to 205 let a pár týdnů – ji podepsal Yorck a za Rusko generál Dibič, a od toho okamžiku už to jelo. Yorck a jeho pruští kolegové Bülow a zejména agresivní Blücher, spojenečtí ruští generálové (za mnohé jiné Barclay, Platov, Osten-Sacken, Voroncov), později i Rakušané v čele s glorifikovaným Karlem Filipem Švarcenberkem zaráželi do rakve Napoleonova imperia jeden hřebík za druhým, až dostali Napoleona na Elbu a posléze na Svatou Helenu.

Příběh generála Yorcka naznačuje, že na světě možná je spravedlnost. Yorck (péčí Dibiče, a pravděpodobně dalších, možná dokonce mnoha dalších Rusů a Němců) neskončil před popravčí četou, ale jako národní hrdina. Na stará kolena dokonce dostal hraběcí titul „von Wartenburg“ na památku jeho brilantního násilného přechodu Labe.

Ale proč „von Wartenburg“ a nikoli „von Tauroggen“? Násilný přechod Labe byl sice zdařilý kousek, ale takových prováděli v té době pruští generálové tucty. Kdežto Tauroggen bylo cosi, na co pomyslel – a zdařile provedl – jenom jeden jediný.

Inu, odhaduji, že u berlínského dvora se nikdo neodvážil otevřeně ocenit Yorcka za postup jednoznačně a nápadně v rozporu s královými poraženeckými rozkazy. Špatný příklad pro ostatní poddané.

Prameny:

Wikipedie, https: //de.wikipedia.org/wiki/Ludwig_Yorck_von_Wartenburg,
 https: //en.wikipedia.org/wiki/Convention_of_Tauroggen   
Zejména všem doporučuji:  Jiří Kovařík,  „Napoleonova tažení“ (několik dílů)