Osvícený monarcha snílkem

Líbí se mi scénka ze seriálu „Cirkus Humberto“, kde panikařící manželka tlačí na pana Kostečku, takto obchodníka textilním zbožím, aby šel napravovat hlavu Václavu Karasovi, direktoru variété. Panu Kostečkovi se nechce, i argumentuje přibližně takto: „Karasův roční zisk je vysoký jako můj roční obrat. Takže já určitě nejsem chytřejší než Karas a nebudu mu radit, co a jak má dělat.“

Líbí se mi ta scénka a líbí se mi ta argumentace a v podobné situaci bych se jí chtěl řídit. A jelikož finanční nepoměr mezi mnou a Andrejem Babišem je ještě výraznější nežli byl mezi Kostečkou a Karasem, tak ani já nebudu radit panu Babišovi, co a jak má dělat. A zcela určitě mu nebudu radit, jak má řídit tu či onu svoji firmu. Méně jednoznačné je moje odhodlání nekecat mu do toho, až bude*) řídit český stát jako firmu, a pokud bude chtít řídit i české školství, tam už za sebe nebudu ručit vůbec.

Co vím o představách Andreje Babiše o řízení českého školství a proč se mi to nelíbí?

Pan Babiš napsal (předpokládám) a vydal (tutově!) velice zajímavou knížečku „O čem sním, když náhodou spím“, a tam – zejména v kapitole „Sen o tom, co budou naše děti umět“ – to všechno je. Co všechno? Inu, všechny ty šílenosti, které dlouhé roky čteme tady na rvp.cz. Projektové vyučování. Rušení klasických předmětů. „Obsah (osnov?) se musí přizpůsobovat každý měsíc.“ Méně memorování, žádná otrava. Finsko náš vzor. A k tomu jedna perla, kterou na rvp.cz nikdo nenapsal: „učitelé musí dostat přidáno nejméně 50 procent“.

Všechny ty jednotlivé šílenosti byly tady na rvp.cz podrobeny diskusi, dokud to oponenty bavilo a dokud se nepřesvědčili**), že od proponentů jsou to jen taková plácání do vody. Ale co to přidání? Proč se mi nelíbí budoucím vládcem země navrhované***) přidání učitelům?

Inu proto, že ani osvícenému monarchovi do výše platů učitelů nic není! O výši platů učitelů mají rozhodovat ti, kterých se to týká. Tedy v první řadě rodiče žáků (nejlépe prostřednictvím obecního zastupitelstva). Ve druhé řadě ředitel školy. V žádném případě do toho nic není zákonodárcům, vládě, natožpak nějakým ministerským ouředníčkům.

Kdyby totiž o výši platů učitelů (individuálně!) nerozhodovali ti, pro koho ti učitelé opravdu a přímo pracují, ale „plošně“ monarcha (a jak jinak než plošně  by monarcha mohl rozhodovat?), byť by monarcha byl sebe-osvícenější, skončilo by to hádkami o to, kdo vlastně je tím učitelem (a tudíž dostane přidáno). Podobně nechutná situace, jako když se po válce řešilo, kdo vlastně byl odbojářem. 

——

(*) Už aby to bylo!

(**) Pouhá neúplná indukce.

(***) Jsem si vědom, jaká vzdálenost je mezi návrhy a sliby politiků na jedné straně a realitou na druhé straně. Ale to teď neřeším. Předpokládejme, že to pan Babiš myslí vážně.