Úvodní strana Seznam blogů Blogeři VIP blogy Registrovat se a založit nový blog

O dobrém učiteli

Jakoby tornád, zemětřesení a vln tsunami nebylo dost, čeští politici jali se organizovat školství. Hned na počátku učinili strategické rozhodnutí: na platech českých učitelů se bude šetřit. Pak ale jakoby se zalekli a zastyděli za svoje rozhodnutí. Žádný politik, ani žádný poradce politika, ba ani žádný mluvčí poradce politika nevystoupil před veřejnost a pravdivě neoznámil:   „Jsme rozpočtově odpovědní politici a šetříme peníze daňových poplatníků. Ať si učitelé dál učí za žebrácké platy. Když je to baví …“.

Místo toho politici vymysleli pohádku O odpovědném vydávání prostředků.  „My bychom třeba i učitelům přidali. Ale jako řádní hospodáři musíme se svěřenými prostředky nakládat odpovědně. A tedy můžeme přiznat odměnu vyšší nežli dříve jenom tomu, kdo prokazatelně odvádí výkon lepší než dříve“. Pozorní pozorovatelé české politické scény si zajisté povšimli, že pohádka  O odpovědném vydávání prostředků se nevypráví, když jde o zvyšování odměn politikům a ústavním činitelům.

Zde přichází na scénu „dobrý učitel„. Když už tak český stát reprezentovaný MŠMT čeká na zázrak, že za ty peníze se najde dostatek  zoufalců ochotných vstoupit do třídy plné žáků (a případně asistentů) a cosi tam kutit, rád by (ten stát) prohlásil cosi o kvalitě oněch zoufalců. Pokud možno cosi co nejvíce vzletného. A jak tak ministeriálové čekali na zázrak, vymysleli Kariérní řád. Ten stvrdí, že vytrvalého – ale opravdu vytrvalého – zoufalce lze prohlásit dobrým učitelem. Opět, pozorní čtenáři Parkinsonových zákonů nepochybně nepřehlédli nápadnou podobnost požadavků kladených Kariérním řádem s požadavky kladenými na čínského státního úředníka. Ta podobnost je v relevantnosti požadavků vůči předmětné profesi.

Při všech peripetiích kolem Kariérního řádu se stále neodbytněji zdálo, že v celičkém Česku, a zejména na Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy, nikdo nemá představu o tom, jak se takový dobrý učitel pozná. Nuže, tomuto tápání bezradného Ministerstva je konec. Existuje někdo, kdo tuto představu má.  Pan Petr Koubek.

Kterak já vím, že pan Koubek ví, jak se pozná dobrý učitel ? Inu, protože pan Koubek tady kousek vedle napsal: „dobrým se stává učitel až po 8-10 letech praxe“. A kdo toto napíše a myslí to vážně, nutně musí vědět, jak že se takový dobrý učitel pozná. V opačném případě by se pokoušel o zhlupování lidí nesmysly (BTW, výrazivo pana Koubka).


    hodnotil 1 uživatel

7 komentáře k příspěvku

  1. avatar

    Pane kolego, takovou představu nemá jen kolega Koubek, ale snad každý, kdo se empiricky a teoreticky (tedy s oporou o instrumentální praxi, praxi založenou na sdílení obsahu, srov. Transdisciplinární didaktiku kolegů Janíka, Slavíka, Knechta, Najvara et al. 2017) kvalitou (ve) vzdělávání zabývá. Kvalita je popsána v modelech instrumentální praxe ve vyučování/učení. Není ničím vlastnictvím, je to poznatek, veřejný statek: a najdete ho v knihovně!
    Nenapsal jsem, že se učitel stává dobrým za 8-10 let automaticky. Napsal jsem, že se jím stane za určitých podmínek, tedy že má možnost učit se reflexí praxe, že má podmínky pro osobní a profesní růst.
    Až budete stát o skutečnou polemiku, aspoň řádně citujte!
    "Namísto zlepšení podmínek ve vzdělávání a při práci učitelů ve školách budeme zachraňovat školy programy jako je třeba Teach First, ačkoliv impaktový výzkum učitelské profese ukazuje, že dobrým se stává učitel až po 8-10 letech praxe, během níž má dostatečnou podporu a možnost učit se na základě evaluace výsledků své práce." (PK)

  2. avatar

    Pane kolego komentátore na portálu rvp.cz (pochybuji, že my dva jsme kolegy v jakémkoli jiném smyslu), zda stojím o polemiku poznáte úplně snadno: a) Nesmažu váš diskusní příspěvek. b) Odpovím vám na něj.

    Jaká je vaše představa "řádného citování" netuším. Zda k (vašemu!) textu, který mě zajímá, mám přidat celou větu (na 3 řádky!), v níž byl obsažen, nebo třeba celý váš článek? Nebo celé vaše sebrané spisy? Já uvedl ten text, jehož obsah mě zaujal. Pokud vy se domníváte, že ta dlouhatánská věta ten obsah nějak mění, je to váš názor. A rvp.cz je vynikající prostor, kde to může vysvětlovat.

    "Nenapsal jsem, že se učitel stává dobrým za 8-10 let automaticky." Fajn, souhlas. A já zase nenapsal, že vy tvrdíte něco o stávání se jím automaticky. Kam tedy směřuje vaše stížnost?

    Oč mi jde: z vašeho textu vyvozuji, že existuje kategorie "dobrý učitel" a že lze rozhodnout, zda konkrétní osoba do této kategorie patří či nepatří. (Pokud to z toho vašeho textu nevyplývá, ozvěte se!) A odhaduji, že zbytek vašeho článku neobsahuje žádné pozitivní kriterium, jehož splněním se učitel stává dobrým. (Pokud obsahuje, ozvěte se!)

    "Kvalita je popsána v modelech instrumentální praxe ve vyučování/učení. Není ničím vlastnictvím, je to poznatek, veřejný statek: a najdete ho v knihovně!" -- Možná tu dochází k nedorozumění. Lze v té knihovně nalézt prakticky použitelné kriterium (nebo soustavu kriterií), podle kterého se ten kvalitní učitel pozná? A když píšu "prakticky použitelné", tedy to nemůže být 10 let soustavného pečlivého pozorování. Musí to být něco, co lze zvládnout (maximálně!) za jeden den. A je-li toto k nalezení v knihovně, proč to tam nenalezlo Ministerstvo, když psalo Kariérní řád?

  3. avatar

    Abych byl konkrétnější a nevytahoval se jen tím, co čtu :) .
    1. kvalita cílesměrného procesu s obsahem (například vyučování/učení) je dána vždy několika faktory: tvoří také páteř navrženého kariérního systému.
    2. jedná se například o tyto (ucelený model znalostí, na nichž stojí kvalita výuky, je popsán ve studiích Lee Shulamana a jeho výzkumného týmu): znalost vyučovaného obsahu (oborová znalost), schopnost plánovat cíle a obsahy a realizovat je s ohledem na konkrétní kontexty (didaktická znalost obsahu), schopnost diagnostiky a evaluace vč. autoevaluace (reflexe), přenesení výsledků autoevaluace na úroveň školního (popř. státního) kurikula a to nejen ve vyučované vzdělávací oblasti, ale v kontextu celého dokumentu, tedy se znalostí dalších yvučovaných oblastí (kurikulární znalost). V novější době přichází ještě požadavek diferenciace výukových situací s ohledem na vzdělávací potřeby žáků. (Shulman ve svém programním textu o růstu rozsahu znalostí pro učení / Those Who Understand: Knowledge Growth in Teaching uvádí také další klastry znalostí, jako jsou například profesní hodnoty a filosofie apod.)
    Souhlasím s Vámi, kolego, že plánovat neplánovatelné a zkoumat nezkoumatelné (edukační procesy) není snadné. Rovněž tak s vámi zcela souhlasím: zaplatit učitele tak, aby do té komplikované a na soustavném rozvíjení znalostí a jiných profesních zdatností postavené profese nejen přicházeli s nadšením, ale aby měli dostatek příležitostí v praxi se rozvinout a neodcházeli v kritickém období mezi pátým a desátým rokem praxe, je nyní nejdůležitější úkol decisní sféry. Musíme na to soustavně upozorňovat, a ne se dohadovat o vytržených částech svých textů nebo o dojmech z materiálů, které jsme povětšinou ani nečetli (nepíši o Vás!) ...

  4. avatar


    Dovolil jsem si upravit čas (nic jiného!) u vašeho příspěvku, aby akce a reakce následovaly za sebou.
    Ve zkoumání cílesměrného procesu vás asi stěží budu následovat. Ale pochybuji, že něco, co je definováno pouhými dvěma body, z nichž jeden je triviální a druhý zcela mlhavý, může mít páteř.

    Co se týče vašeho souhlasu se mnou, doporučuji zdrženlivost. Snad (snad!) se shodneme v názorech na výši platů učitelů. Rozhodně se nedomnívám, že profese učitele je postavená "na soustavném rozvíjení znalostí a jiných profesních zdatností". Rozhodně se nedomnívám, že to co píšete (asi bych to ani neuměl řádně citovat), "je nyní nejdůležitější úkol decisní sféry". Za důležitější úkol decisní sféry považuji zrušení MŠMT bez náhrady.
    A rozhodně nemusím nikoho na nic upozorňovat, natožpak soustavně.

  5. avatar

    1. V případě učitele nemá nikdo určovat, "rozhodovat", že je dobrý. Učitel jako profesionál se musí chtít zlepšovat (profesní etika) a má na to mít podmínky (reflexe, kolegiální podpora, týmové vyučování/učení apod.). "Svůj" model podpory jsem myslím definoval: učitel nemá jen praktikovat, ale měl by spolyvytvářet určitou kulturu vyučování/učení (produktivní, naplněnou důvěrou v učení žáka), při níž vyučování/učení jsou skutečně spojité nádoby. To je věřím srozumitelné.
    2. Bod jedna platí tehdy, když jsou učitelé schopni transparentně chopit se niky a určit standardy kvality. Žijeme v době, kdy je na standardizaci tlak (to jste si asi všiml, jestli znáte aspoň současné teorie hodnotového toku, paradigma proces-produkt, publikace pana D. Münicha aj.). Škoda, že to komunita nechápe a standard nestanovila; a to takový, aby to přijala veřejnost a bylo to zároveň prospěšné pro komunitu samotnou.
    3. Bod dva naráží na problém, který cítím; veřejně se neví nic o kvalitě výuky, vzdělávání vyučování/učení. To je pochopitelné, je to složitá oblast kultury. Ale také na straně učitelů je malá vůle toto vysvětlovat: projevuje se to i tím, co Tomáš Janík nazval "edu-out".
    4. V dalších komentářích hodnotíte. To není dobrá cesta k vedení debaty. To mě nebaví.
    5. Každý, kdo se kvalitou vyučování/učení zabývá, nalézá velmi dobrou inspiraci v odborné literatuře. Nevím, co znamená vaše, "Lze v té knihovně nalézt prakticky použitelné kriterium (nebo soustavu kriterií), podle kterého se ten kvalitní učitel pozná?"
    Ten postup je jiný, učitel je "kvalitní" vždy, ale jde o to, jak kvalitu jeho práce hodnotí kolega, žáci, ředitel školy, rodiče, komunita učitelů. Aby v tom nenastával chaos, je potřeba a na tom si dovolím trvat, popsat standard. Stačí jednostupňový, ale v konsensu. A ne pokřikovat, nás hodnotit nikdo nebude! Protože bude, a o důvodech píši v bodě 2.
    6. A naposledy, MŠMT "nepíše žádný kariérní systém ani kariérní řád"; ten je obsažen dlouhodobě v zákoně o pedagogických pracovnících a ve vyhlášce o DVPP a kariérním systému č. 317/2005 Sb., resp. v jejích přílohách celkem transparentně. Současně platný návrh kariérního systému se momentálně snaží komunita pedeutologů a také další asociace a jiné vlivové skupiny ovlivnit tak, aby v systému přibyly další kariérní cesty vedle již dávno platných funkčních pozic a pozic manažerských. (narážím na Vaše "A je-li toto k nalezení v knihovně, proč to tam nenalezlo Ministerstvo, když psalo Kariérní řád?" ...) Zda se to zdaří, nevím, jejich argumenty ale znám a jsou srozumitelné. Protiargumenty mi přijdou mlhavé ve smyslu, učitelství je umění a poezie a nelze se na něj dívat jako na cílesměrný proces, který má vést ke zlepšování.
    Už mimo citace, když výše sem tam píšu, že "něčemu rozumím", neznamená to, že to nějak za hrob obhajuji. Byl jsem a jsem teoretik, vím, že v proměnlivém světě si člověk musí udržet emocionální odstup od veřejného dění. Je ale dobré mu dobře rozumět... Jak víte, za pár týdnů jsou volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu a je nad slunce jasné, že s novou exekutivou dojde k přerámování priorit :) .
     
    A k Vašemu komentáři "čtyři", Shulman ve svém modelu uvádí ŠEST základních klastrů učitelské znalosti, nikoliv dva. Jsou to kategoriální konstrukty, na nichž samozřejmě lze postavit hodnocení učitelů, zejména ale sebehodnocení učitelů a podporu zvyšování kvality práce přímo ve škole. Jak Shulman a jeho standfordský tým ilustruje řadou případových studií.

  6. avatar

    Ad 1. Srozumitelné to možná je, avšak mimo realitu. Pro vás, zdá se, je učitel jakási bájná bytost, která si žije ve svém vlastním světě, kde má k dispozici nejrůznější fantastické pomůcky ("kolegiální podpora"). Já se pohybuji ve světě, kde učitel je zaměstnanec jako každý jiný, má od zaměstnavatele jisté úkoly, a k tomu má takové podmínky, které mu jeho zaměstnavatel poskytne. Do toho, co a jak učitel dělá, je jeho kolegům málo. Pokud je o jejich názor nepožádá ředitel školy, předseda předmětové komise nebo učitel sám, není jim do toho NIC.
     
    Ad 2. Z vaší mlhavé podmínky vyplývá, že bod jedna neplatí nikdy. Žádný zjistitelný "tlak na standardizaci" neexistuje. Učitelů se nikdo (relevantní) na nic neptá, tím méně na standardy. "Komunita" (a proboha co to má být?) to "nepochopila", a to udělala správně. Veřejnosti je to srdečně lhostejné.
     
    Ad 3. Veřejně se ví o o kvalitě výuky a o vzdělávání to, že vrchnost (vy to nazýváte, tuším, "decisní sféra" ?) se snaží ze všech sil kvalitu vzdělávání zlikvidovat. A proč by ono neblahé působení vrchnosti měli vysvětlovat učitelé? Vrchnost se přece učitelů na nic neptá a svoje plány vymýšlí bez nich, a pak ty svoje plány uskutečňuje učitelům navzdory.
     
    Ad 4. Vás nebaví, když já hodnotím? Nebo vás nebaví, když kdokoli (včetně vás) hodnotí?
     
    Ad 5. Kvalita učitelovy práce by se IMO měla odrážet ve výši učitelovy mzdy. Tudíž jeho kolega ho nemá co hodnotit a stejně tak ho nemá co hodnotit jakási bájná "komunita". Líbilo by se mi, kdyby o výši mzdy rozhodovali obecně rodiče (přes obecní zastupitelstvo) a v rámci obcí stanovených limitů ředitel. Ale bohužel, česká realita je taková, že většinu těchto pravomocí si pro sebe ukradlo MŠMT.
    Standard klidně může být stanoven, ale nemusí být celostátní. Postačí obecní, okresní, krajský ... A samozřejmě standard bez kriterií je k ničemu. Jenže vy nevíte, co jsou kriteria ... To jako jak se pozná, že požadavky standardu jsou nebo nejsou splněny. Aby v tom nenastával chaos, stačí když zaměstnavatel má jasné představy a sdělí je učitelům. Konsensus spočívá v tom, že učitel za daných podmínek přijme nabízené místo. Pokud se mu zaměstnavatelem stanovené podmínky nelíbí, jde to zkoušet jinam. Samozřejmě zaměstnavatel (což by nejlépe byla obec) má právo hodnotit. Ale pokud učitelé budou pokřikovat, že je nemá co hodnotit nějaké Ministerstvo, přidám se k tomu pokřiku.
     
    Ad 6. Moje nepřesnost. Mám na mysli návrh kariérního řádu, nedávno odmítnutý Senátem. Cokoli z roku 2005 neřeším. Nevěřím vám, že víte, jak se "komunita pedeutologů a také další asociace a jiné vlivové skupiny" snaží ten návrh ovlivnit. Tedy jakési "aby v systému přibyly další kariérní cesty". IMO se jej hlavně snaží odmítnout.
    Můj výrok "proč to tam nenalezlo Ministerstvo" se týká kriterií. V souvislosti s tím návrhem kariérního řádu existuje jedno kriterium triviální (2 roky praxe), a o dalších, pokud existují, se mnoho neví. A odhaduji, proč Ministerstvo žádná použitelná kriteria nenalezlo. Inu, protože ty vaše poznatky, které jsou "veřejným statkem", jsou k ničemu - nedá se podle nich rozhodovat.
    Za pár týdnů jsou volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu a je vysoce pravděpodobné, že nastoupí nová exekutiva. Možná dojde i ke "změně" priorit - v takovém případě to nepochybně budou radikální změny onoho typu, který si ministerští poradci zvykli popisovat jako "záměna nýbrž za alébrž". A zcela určitě nedojde k žádné změně faktické činnosti MŠMT. Zelení khmérové jsou na svých ministerských pozicích důkladně zakopáni a žádné personální ani jiné změny nepřipustí. Školám se budou i nadále utahovat šrouby a počet vykazovaných nesmyslných činností bude i nadále stoupat.
    Pokud jste si nevšimnul, Shulman ani kdokoli jiný ze Stanfordu nemá na situaci na českých školách žádný vliv.

    Shrnutí
    Domnívám se, že kdybych vám přivedl osobu, která deset let působila na škole, vy, pane Koubek, byste nedokázal rozhodnout, zda tato osoba je či není dobrý učitel. Nejspíš byste ani nedokázal vytvořit metodiku, podle které by to dokázal rozhodnout někdo jiný. Naopak zcela určitě byste si dokázal vymyslet ("odborně" se tvářící) výmluvu, proč něco takového nemá smysl vytvářet.
    Z čehož vyplývá, že váš výrok ohledně dobrého učitele neměl pražádný vztah k realitě.
    Tady se tomu říká plácnutí do vody.


    Post scriptum
    V neděli vložil pan Koubek další diskusní příspěvek. Je v něm pár věcí, se kterými nesouhlasím, a pár věcí, které panu Koubkovi nevěřím, a pár věcí, které bych interpretoval odlišně. Avšak příspěvek pana Koubka mi připadá formulovaný jako jakési závěrečné slovo. A já panu Koubkovi ono závěrečné slovo ochotně dopřeji.
     

  7. avatar

    Pane doktore, já už vás asi pochopil... Tak vy máte představy, že MŠMT je démon, že rozhoduje o kdečem... Není, je to orgán, který funguje v rámci státní správy mezi řadou dalších ústředních orgánů, je složený ze stovek lidí, podle mého soudu tedy není zcela efektivně řiditelný. Zákon o státní službě se o to malinko pokusil, ale jeho efekt, tedy určitá stabilizace, růst kompetencí a také jistá předvídatelnost, bude zřejmý až po generační výměně, tedy odhadem za pět nebo i více let...
    Proto trvám na tom, že nemůžete obviňovat v komplexní společnosti tak málo řiditelný a tudíž efektivní orgán z takových dalekosáhlých věcí, o nichž píšete: tedy zadávání zbytečné práce učitelům. Moc MŠMT je v tomto ohledu velmi slabá. Rovněž tak tomu je při financování škol. Pokud se zaimplementuje letošní novela školského zákona, kteou prosadila Kateřina Valachová (a odborně připravili lidé s dlouholetou učitelskou a ředitelksou praxí, kterých si osobně velmi vážím), bude moci MŠMT aspoň z části rozhodovat o alokaci prostředků. Do nynějška nerozhodovalo ministerstvo v této věci vůbec o ničem.
    Zelení khmérové? To mě znepokojilo... Moc ale nerozumím, koho či jakou konspiraci za tím vidíte. Většina náměstků a ředitelů významných skupin jsou většinou nestranníci, nebo nominanti ODS a ČSSD. Nevím, jestli by byli z vašeho označení(podezření nadšeni. Já sám jsem členem KDU ČSL a třeba za naši stranu tam není nyní již ani jeden ředitel a je tam jeden náměstek - pan kolega Fidrmuc. Za Stranu zelených na MŠMT není nikdo, o kom bych věděl. Poradkyní byla Klára Laurenčíková, ale myslím, že ten sbor nijak extra nefungoval. Členem Strany zelených je taky Michal Uhl (tedy jestli ještě je...), který pracuje v Domě zahraniční spolupráce.
    Myslím, že vycházíte obecně z neplatných premis. Kriteriální hodnocení znám a užívám běžně v konstruování výzkumných modelů a nástrojů. Je to moje práce. Taky mám někdy pocit, že ji nikdo nepotřebuje, ale vykazovat ji musím jako každý zaměstnanec veřejné sféry... BTW, učil jsem osm let na gymnáziu, z toho tři roky na mezinárodním. Ale neviděl jsem v tom perspektivu. Věřím, že se tento stav podaří změnit. Ale k tomu je nezbytná "učitelská komunita", pro mě asi lépe "komunita kolem školy", která zahrnuje i  žáky a rodiče (potažmo vedení obce, jak správně uvádíte). Jak asi správně píšete, bude to v ČR záležitost spíše místní. Svého času existovala v brněnských školách taková komunitní iniciativa. Zapojeny byly školy v městě a podporovalo to město. Někde se zapojili rodiče a tam to přetrvalo dodnes (mimochodem, ten dotační titul na podporu komunitních škol v Brně zavedli v roce 2009 opravdu Zelení :) ve spolupráci s lidovci, a ČSSD nebránila, protože šlo o malý dotační titul). Zjištění, že komunita je stabilizační prvek zlepšování vzdělávání, podporují výzkumy Hargreavese a Fullana. Tam, kde funguje komunita kolem školy, daří se růst a snáze překonávat obtíže. Kde není, jsou výsledky sporné a obtížně se tam řídí jakákoliv změna.
    Mějte se fajn, bylo to pěkné! P. K.

    K vašemu shrnutí. Nerozhodl bych, máte pravdu, ale s učitele bych si povídal a společně bychom například publikovali nějakou případovou studii nebo kasuistiku pro portál Didactica viva (to dělám ve svém výzkumu). Jak jsem napsal, uvědomuji si, proč je tlak na externí hodnocení učitelů tak veliký, ale sám toto nevidím jako produktivní. Daleko lepší by bylo, podle mne, kdyby si učitelé mohli o své práci pravidelně povídat, třeba s oporou o video, s někým kvalifikovaným (mentor?). Tak by se učitel zlepšoval a o směru zlepšování by rozhodoval on sám, resp. v komunikaci s nejbližšími spolupracovníky. Chápu, že to není běžné... Zavádí se to třeba v projektu Pomáháme školám k úspěchu, který je výborný, ale zaměřujeme se na vybrané školy v solidních podmínkách pro růst. Od září začne podporovat školy systémový projekt PPUČ: rvp.cz/ppuc . Za rok dva si povíme, zda se projektu podařilo ve školách nějakou komunitu či alespoň kolegiální podporu zavést, a zda to mělo nějaký efekt.

Přidejte komentář

Abyste mohli komentovat příspěvky, musíte být přihlášení.