Úvodní strana Seznam blogů Blogeři VIP blogy Registrovat se a založit nový blog

Archiv za Červenec 2017

Osvícený monarcha snílkem

Líbí se mi scénka ze seriálu „Cirkus Humberto“, kde panikařící manželka tlačí na pana Kostečku, takto obchodníka textilním zbožím, aby šel napravovat hlavu Václavu Karasovi, direktoru variété. Panu Kostečkovi se nechce, i argumentuje přibližně takto: „Karasův roční zisk je vysoký jako můj roční obrat. Takže já určitě nejsem chytřejší než Karas a nebudu mu radit, co a jak má dělat.“

Líbí se mi ta scénka a líbí se mi ta argumentace a v podobné situaci bych se jí chtěl řídit. A jelikož finanční nepoměr mezi mnou a Andrejem Babišem je ještě výraznější nežli byl mezi Kostečkou a Karasem, tak ani já nebudu radit panu Babišovi, co a jak má dělat. A zcela určitě mu nebudu radit, jak má řídit tu či onu svoji firmu. Méně jednoznačné je moje odhodlání nekecat mu do toho, až bude*) řídit český stát jako firmu, a pokud bude chtít řídit i české školství, tam už za sebe nebudu ručit vůbec.

Co vím o představách Andreje Babiše o řízení českého školství a proč se mi to nelíbí?

Pan Babiš napsal (předpokládám) a vydal (tutově!) velice zajímavou knížečku „O čem sním, když náhodou spím“, a tam – zejména v kapitole „Sen o tom, co budou naše děti umět“ - to všechno je. Co všechno? Inu, všechny ty šílenosti, které dlouhé roky čteme tady na rvp.cz. Projektové vyučování. Rušení klasických předmětů. „Obsah (osnov?) se musí přizpůsobovat každý měsíc.“ Méně memorování, žádná otrava. Finsko náš vzor. A k tomu jedna perla, kterou na rvp.cz nikdo nenapsal: „učitelé musí dostat přidáno nejméně 50 procent“.

Všechny ty jednotlivé šílenosti byly tady na rvp.cz podrobeny diskusi, dokud to oponenty bavilo a dokud se nepřesvědčili**), že od proponentů jsou to jen taková plácání do vody. Ale co to přidání? Proč se mi nelíbí budoucím vládcem země navrhované***) přidání učitelům?

Inu proto, že ani osvícenému monarchovi do výše platů učitelů nic není! O výši platů učitelů mají rozhodovat ti, kterých se to týká. Tedy v první řadě rodiče žáků (nejlépe prostřednictvím obecního zastupitelstva). Ve druhé řadě ředitel školy. V žádném případě do toho nic není zákonodárcům, vládě, natožpak nějakým ministerským ouředníčkům.

Kdyby totiž o výši platů učitelů (individuálně!) nerozhodovali ti, pro koho ti učitelé opravdu a přímo pracují, ale „plošně“ monarcha (a jak jinak než plošně  by monarcha mohl rozhodovat?), byť by monarcha byl sebe-osvícenější, skončilo by to hádkami o to, kdo vlastně je tím učitelem (a tudíž dostane přidáno). Podobně nechutná situace, jako když se po válce řešilo, kdo vlastně byl odbojářem. 

——

(*) Už aby to bylo!

(**) Pouhá neúplná indukce.

(***) Jsem si vědom, jaká vzdálenost je mezi návrhy a sliby politiků na jedné straně a realitou na druhé straně. Ale to teď neřeším. Předpokládejme, že to pan Babiš myslí vážně.


O dobrém učiteli

Jakoby tornád, zemětřesení a vln tsunami nebylo dost, čeští politici jali se organizovat školství. Hned na počátku učinili strategické rozhodnutí: na platech českých učitelů se bude šetřit. Pak ale jakoby se zalekli a zastyděli za svoje rozhodnutí. Žádný politik, ani žádný poradce politika, ba ani žádný mluvčí poradce politika nevystoupil před veřejnost a pravdivě neoznámil:   „Jsme rozpočtově odpovědní politici a šetříme peníze daňových poplatníků. Ať si učitelé dál učí za žebrácké platy. Když je to baví …“.

Místo toho politici vymysleli pohádku O odpovědném vydávání prostředků.  „My bychom třeba i učitelům přidali. Ale jako řádní hospodáři musíme se svěřenými prostředky nakládat odpovědně. A tedy můžeme přiznat odměnu vyšší nežli dříve jenom tomu, kdo prokazatelně odvádí výkon lepší než dříve“. Pozorní pozorovatelé české politické scény si zajisté povšimli, že pohádka  O odpovědném vydávání prostředků se nevypráví, když jde o zvyšování odměn politikům a ústavním činitelům.

Zde přichází na scénu „dobrý učitel„. Když už tak český stát reprezentovaný MŠMT čeká na zázrak, že za ty peníze se najde dostatek  zoufalců ochotných vstoupit do třídy plné žáků (a případně asistentů) a cosi tam kutit, rád by (ten stát) prohlásil cosi o kvalitě oněch zoufalců. Pokud možno cosi co nejvíce vzletného. A jak tak ministeriálové čekali na zázrak, vymysleli Kariérní řád. Ten stvrdí, že vytrvalého – ale opravdu vytrvalého – zoufalce lze prohlásit dobrým učitelem. Opět, pozorní čtenáři Parkinsonových zákonů nepochybně nepřehlédli nápadnou podobnost požadavků kladených Kariérním řádem s požadavky kladenými na čínského státního úředníka. Ta podobnost je v relevantnosti požadavků vůči předmětné profesi.

Při všech peripetiích kolem Kariérního řádu se stále neodbytněji zdálo, že v celičkém Česku, a zejména na Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy, nikdo nemá představu o tom, jak se takový dobrý učitel pozná. Nuže, tomuto tápání bezradného Ministerstva je konec. Existuje někdo, kdo tuto představu má.  Pan Petr Koubek.

Kterak já vím, že pan Koubek ví, jak se pozná dobrý učitel ? Inu, protože pan Koubek tady kousek vedle napsal: „dobrým se stává učitel až po 8-10 letech praxe“. A kdo toto napíše a myslí to vážně, nutně musí vědět, jak že se takový dobrý učitel pozná. V opačném případě by se pokoušel o zhlupování lidí nesmysly (BTW, výrazivo pana Koubka).