Úvodní strana Seznam blogů Blogeři VIP blogy Registrovat se a založit nový blog

Kdo to ví lépe?

Existují zprávy TALIS – jak tady někde vedle připomíná Petr Koubek – které tvrdí, že TALISem doporučované formy učení se učitelů, například dlouhodobé semináře a učitelské konference, se v Česku realizují jen minimálně, a naopak že čeští učitelé dávají přednost vzdělávacím formám, které jsou jen minimálně efektivní, například jednodenním seminářům.

Pominu fakt, že zprávy TALIS vychází pouze z dat získaných dotazníkovým šetřením, tedy že jde o pouhou sumarizaci číchsi subjektivních dojmů.

Chci pominout i okolnost, že „prokazatelné“ kvality doporučovaných forem učení TALIS nikdy nezměřil, pouze se odkazuje na cizí materiály. (A obávám se, že kdybych šel po těch odkazech, zjistil bych pouze, někde v desáté úrovni odkazování, že se kdysi kdosi domníval, že příslušná forma učení by, za jistých okolností, třeba mohla být efektivní.)

Zajímá mě toto: pokud nějaký badatel chce využít zprávu TALIS k tomu, aby káral české učitele, že nepoužívají efektivní metody učení, musí stát pevně na stanovisku, že neexistují individuální metody učení. Že ty pravé efektivní metody učení jsou pro každého učitele přesně stejné. Ha ha ha.

Takže badatelé prohlásili vybrané formy učení za efektivní, adekvátní, atd. apod. A když čeští učitelé tyto posvěcené formy učení nepoužívají, jsou hloupí a škodí sami sobě. Protože badatelé přece vědí lépe než učitelé, co je pro ty učitele  vhodné.

Nebo že by to nejlépe věděli ti učitelé?


    nikdo zatím nehodnotil

3 komentáře k příspěvku

  1. avatar

    Vy jste komik :) ...
    Všechna teoretická východiska jsem ve svém textu uvedl, žádné odkazování zpět na dojmy. V TALISu učitelé zaškrtli, kam chodí a kam ne. Nikdo neříká, že to je pro konkrétního učitele špatně. Jen se u daných forem prokázal/neprokázal vliv na kvality vyučování/učení, které TALIS vybírá v modelu za prospěšné žákům. Chce si přečít originální studie a zprávu, ne takto mlžit...
    Prohlásili, hodnotili učitel, že sjou hloupí, - to není jazyk vědy! Výzkumy identifikovaly, to ano. Hodnocení učitelů v nich není žádné. Ředitel a učitelé se samozřejmě mohou učit a vzdělávat a tudíž zlepšovat se, jak uznají za vhodné... Jen se zase výzkumně ukazuje, že školy, které mají v učení a zlepšování plán a vědomě jej naplňují, mají lepší výsledky učení....

  2. avatar

    "Jen se u daných forem prokázal/neprokázal vliv na kvality vyučování/učení" a "jen se zase výzkumně ukazuje, že školy, které mají v učení a zlepšování plán a vědomě jej naplňují, mají lepší výsledky učení". -- To jsou pozoruhodné poznatky. Jenže ve zprávě TALISu (The OECD Teaching and Learning International Survey - 2013 Results,  www.oecd.org/edu/school/talis-2013-results.htm) nic takového není. Jestli jste to vyčetl někde jinde, uveďte kde, vědátore. Ať se ukáže, kdo je tu komik.

    Žádné odkazování zpět na dojmy? V TALISu učitelé zaškrtli, kam chodí a kam ne - dotazníkové šetření je prostě dojmologie. O vztahu k realitě se můžeme přít, ale prokázat nelze.

  3. avatar

    Říkávala jsem (do roku 2011) svým studentkám (i studentům) pedagogické fakulty, že pedagogika není exaktní věda jako například fyzika nebo matematika, ale že právě to nás zavazuje, abycho o to více ctili pravidlo Occamovy břitvy a snažili se minimalizovat počet proměnných, se kterými v pedagogice - dejme tomu teoretické - pracujeme. Také jsem - s lehkým nadhledem - říkávala, že pedagogika není věda, ale umění. Ostatně - to si myslím doposud. Tím spíše jsem pozornost svých posluchačů obracela k pedeutologii, krátce  k nauce reflektující  osobnost učitele. Kdo se tím zabývá?
    Ale zpět k pedagogice jako vědě. Za první podstatnější krok tímto směrem můžeme u studentů pedagogických fakult považovat diplomovou (od jisté doby i bakalářskou) práci. Vždycky jsem  své diplomantky odrazovala od dotazníkového šetření (vznešeněji výzkumu, ti opatrnější hovořili o sondě). Plně se podepisuji pod konstatování, že opírat se o výsledky dotazníkových šetření, znamená opírat se o dojmologii, o pouhopouhé subjektivní náhledy. Znalý věci ví, jak obtížné je samotné sestavení dotazníku, formulace jednotlivých položek (otázek). Dalšího komentáře k tomu netřeba. A každý normální respondent se v odpovědích stylizuje, ví, co se chce slyšet, reaguje vždy tak, aby sám jako osobnost vycházel co nejpříznivěji - ve vlastních očích i v očích veřejnosti. Je s podivem, jak vysoké procento ( o percentuálním zpracování by se dalo široce diskutovat, s jediným výsledkem), tedy jak vysoké procento nebo kolik rodičů v dotazníku hrdě zaškrtne, že svým dětem čtou pravidelně pohádku na dobrou noc. Není problém uvést další příklady. Práci s diplomanty jsem se opakovaně , a to velmi konkrétně vícekrát vyjadřovala, našla bych i blogy na toto téma.
    Velkou část současných teoretických prací týkajících se pedagogiky vnímám prizmatem tří vět jubilujícího Shakespeara: Slova, slova, slova - Všechno je jinak - Svět chce být klamán.  K těm slovům ještě dodám, že jazyk těchto prací je ve značné míře - že by ve snaze být vědeckým? - neúnosně neživotný. Prosté slovo chůze je kupříkladu nahrazeno spojením "bipedální lidská lokomoce" , mohla bych pokračovat. Ještě střípek z mozaiky problémů přípravy budoucích učitelů : pokud na  pedagogických fakultách pověřujeme vedením seminářů doktorandy, něco je - ale hodně! - špatně. Nic proti doktorandům, ti jsou první obětí.Další následují.

Přidejte komentář

Abyste mohli komentovat příspěvky, musíte být přihlášení.