Krysí závod

První zmínky o nově zaváděném kariérním řádu mě vyděsily, a ty další ještě víc. Ale proč? V principu přece lze se zavedením kariérního řádu souhlasit. Jenže v principu lze souhlasit i se zavedením Internetu do škol a v principu lze (dejme tomu) souhlasit i s vybavením žáčků tablety. Děsivý není ani tak ten princip jako to, co z takového (občas i neškodného) záměru vyrobí čeští zákonodárci a ministerští úředníci.

Tedy, byl jsem od počátku vyděšený záměrem zavést kariérní řád. Dokázal jsem formulovat desítky dílčích výhrad, ale pořád jsem cítil, že to není ono.  Co vlastně je to hlavní, co mě na kariérním řádu děsí? Ne a ne to jasně formulovat.

Nakopnul mě až článek  Markéty Hronové „Chybí mladí učitelé“ v Hospodářských novinách, přetištěný na www.eduin.cz .  V článku je citován náměstek ministryně školství pro vzdělávání Jaroslav Fidrmuc.  „Budeme usilovat o zvyšování platů učitelů a spuštění kariérního řádu. Ten má umožnit šikovným učitelům rychlejší růst kariéry i platů a zajistit větší pomoc od zkušenějších kolegů.“

Jak se pozná takový šikovný učitel? Napadají mě dva modely. Jeden nazvu „zkouškové období“. Všichni to známe z fakulty (i když to už může být pěkná řádka let). Když vypukne zkouškové období, studenti prokazují svoje znalosti a schopnosti u zkoušek. Dva požadavky považuji za klíčové: (P1) Zkoušky nejsou záměrně konstruovány tak, aby je studenti nesložili. (P2) Úspěch jednoho studenta nemá vliv (a zejména nemá negativní vliv) na šance dalších studentů. Ohledně P2, lze si dokonce představit situaci, že primus ročníku stráví (v rámci zkoušky) s panem docentem příjemnou půlhodinku v rozhovoru zajímajícím obě strany, čímž pana docenta příznivě naladí na zkoušení dalších studentů. A samozřejmě studenti si vzájemně nezištně pomáhají a radí, „jak na to“.

A pak je tu druhý model, nazvu jej „krysí závod“. Je známý z hollywoodských tragikomedií a také z televizního sitcomu „Comeback“, když Marcelka a Ozzák soutěžili, kdo bude vedoucím prodejny. Zde platí zcela jiné pravidlo – (P3) úspěch jednoho uchazeče snižuje šance ostatních uchazečů.  Podrazím-li kolegu, pomáhám tím sobě. Jen šílený uchazeč by pomáhal jiným uchazečům.

Nedokážu odhadnout budoucnost, a zejména nedokážu odhadnout budoucnost ministerských záměrů. Například, ani ve snu by mě nenapadlo, že děsivý „tabletoš“ bude spláchnut do historické žumpy, dokonce i se svým autorem. Nedokážu odhadnout ani budoucnost učitelského kariérního řádu. Avšak nemohu se ubránit obavám, že prosazovatelům kariérního řádu požadavky (P1) a (P2) neleží na srdci ani v nejmenším, a že se učitelé naopak mohou těšit na situace typu (P3). Tedy krysí závod. Nedokážu odhadnout, jakých rozměrů v takovém případě dosáhne mydlení schodů mezi kabinety i uvnitř kabinetů. Kdo ví – třeba to českému školství pomůže.