Úvodní strana Seznam blogů Blogeři VIP blogy Registrovat se a založit nový blog

Archiv za Srpen 2015

Krysí závod

První zmínky o nově zaváděném kariérním řádu mě vyděsily, a ty další ještě víc. Ale proč? V principu přece lze se zavedením kariérního řádu souhlasit. Jenže v principu lze souhlasit i se zavedením Internetu do škol a v principu lze (dejme tomu) souhlasit i s vybavením žáčků tablety. Děsivý není ani tak ten princip jako to, co z takového (občas i neškodného) záměru vyrobí čeští zákonodárci a ministerští úředníci.

Tedy, byl jsem od počátku vyděšený záměrem zavést kariérní řád. Dokázal jsem formulovat desítky dílčích výhrad, ale pořád jsem cítil, že to není ono.  Co vlastně je to hlavní, co mě na kariérním řádu děsí? Ne a ne to jasně formulovat.

Nakopnul mě až článek  Markéty Hronové „Chybí mladí učitelé“ v Hospodářských novinách, přetištěný na www.eduin.cz .  V článku je citován náměstek ministryně školství pro vzdělávání Jaroslav Fidrmuc.  „Budeme usilovat o zvyšování platů učitelů a spuštění kariérního řádu. Ten má umožnit šikovným učitelům rychlejší růst kariéry i platů a zajistit větší pomoc od zkušenějších kolegů.“

Jak se pozná takový šikovný učitel? Napadají mě dva modely. Jeden nazvu „zkouškové období“. Všichni to známe z fakulty (i když to už může být pěkná řádka let). Když vypukne zkouškové období, studenti prokazují svoje znalosti a schopnosti u zkoušek. Dva požadavky považuji za klíčové: (P1) Zkoušky nejsou záměrně konstruovány tak, aby je studenti nesložili. (P2) Úspěch jednoho studenta nemá vliv (a zejména nemá negativní vliv) na šance dalších studentů. Ohledně P2, lze si dokonce představit situaci, že primus ročníku stráví (v rámci zkoušky) s panem docentem příjemnou půlhodinku v rozhovoru zajímajícím obě strany, čímž pana docenta příznivě naladí na zkoušení dalších studentů. A samozřejmě studenti si vzájemně nezištně pomáhají a radí, „jak na to“.

A pak je tu druhý model, nazvu jej „krysí závod“. Je známý z hollywoodských tragikomedií a také z televizního sitcomu „Comeback“, když Marcelka a Ozzák soutěžili, kdo bude vedoucím prodejny. Zde platí zcela jiné pravidlo - (P3) úspěch jednoho uchazeče snižuje šance ostatních uchazečů.  Podrazím-li kolegu, pomáhám tím sobě. Jen šílený uchazeč by pomáhal jiným uchazečům.

Nedokážu odhadnout budoucnost, a zejména nedokážu odhadnout budoucnost ministerských záměrů. Například, ani ve snu by mě nenapadlo, že děsivý „tabletoš“ bude spláchnut do historické žumpy, dokonce i se svým autorem. Nedokážu odhadnout ani budoucnost učitelského kariérního řádu. Avšak nemohu se ubránit obavám, že prosazovatelům kariérního řádu požadavky (P1) a (P2) neleží na srdci ani v nejmenším, a že se učitelé naopak mohou těšit na situace typu (P3). Tedy krysí závod. Nedokážu odhadnout, jakých rozměrů v takovém případě dosáhne mydlení schodů mezi kabinety i uvnitř kabinetů. Kdo ví – třeba to českému školství pomůže.


Pravda vítězí

Chlumčanem formulované heslo, mnohem později využité i zneužité různými historickými osobnostmi (a trpaslíky), může symbolizovat pro různé čtenáře různé věci. Mně třeba připomíná, že při konfliktech Čechů s cizáky, ba i při konfliktech Čechů s Čechy, se občas vyskytnul myslitel, který onen konflikt dokázal formulovat v rovině pravda kontra nepravda. Je to pro mne užitečná pomůcka – strana, která ve sporu užívá nepravdivé výroky, hned se jeví snáze zavrženíhodná.

 

Když Jules Verne nechal předsedu Barbicana, kapitána Nicholla a dobrodruha Ardana vystřelit dělem Columbiad směrem k Měsíci, a to živé, byl to od Verna pouhý omyl. Přežití trojice hrdinů by se v tomto případě dalo označit jako nenaplněný předpoklad. Avšak dnes už je se značnou přesností známo a mnohokrát experimentálně ověřeno, jakým zrychlením by musel být vystřelen projektil na oběžnou dráhu, i jaké zrychlení je člověk schopen přežít.  Kdyby dnes nějaký autor sci-fi nechal svoje postavy vystřelit z děla na orbitu, nebyl by to pouhý omyl ani nenaplněný předpoklad, ale od onoho autora šílená blbost.

 

A podobně, když před několika lety přišel nějaký klima-alarmista s představou, že lidstvu hrozí globální ochlazení, totiž pardon, globální oteplení, nebo vlastně ne, ani ochlazení ani oteplení, ale lidstvu určitě něco hrozí – nazvěme to třeba klimatickou změnou – tehdy to mohl být pouhý omyl. A kdyby na to (tehdy!) nějaký další klima-alarmista navázal úvahou, že před bájnou klimatickou změnou bude lidstvo spaseno pomocí biopaliv, mohlo by se to ukázat jako nenaplněný předpoklad.

Ale od počátků klima-alarmismu již uplynulo několik roků, a tyto roky byly naplněny vyvracením klima-alarmistických nepodložených tvrzení, odhalováním klima-alarmistických podvodů  a fixlování s daty a poukazováním na klima-alarmistickou badatelskou metodiku, převzatou od UFOlogů a od rýsovačů kruhů v obilí.   Takže pokud dnes někdo tvrdí, že biopaliva představovala ideální řešení“, není to ani omyl, ani nenaplněný předpoklad. Hrome, co by to tak mohlo být?

 

Jaká je šance uchránit žáky českých škol před podobnými nepodloženými tvrzeními, vydávanými za pravdivá, a když to praskne, za nenaplněné předpoklady?