e-learning 1-0-1

Poprvé jsem četl zmínku o e-learningu přibližně v době, kdy jsem shromažďoval zvěsti o multiprogramových operačních systémech. Ta zmínka mohla být z doby, kdy BBN se ještě jmenovali Bolt, Beranek & Newman a honili ty svoje time-sharing systémy na magnetických bubnech, jelikož operační paměť byla vzácná a disky ještě nebyly vůbec. Ale ouha, je to dávno a paměť (ta moje biologická) mě může klamat.

No a tehdy, milá vnoučata, v těch slavných průkopnických žhavých šedesátých letech jakýsi profesor na vysoké škole dával svým studentům zápočet z programování tak, že každého z nich nechal napsat program, který měl řešit nějakou jednoduchou aritmetickou úlohu. Studenti napsali svoje prográmky, pan profesor těch iks studentských prográmků vzal a nechal je spouštět svým profesorským hodnotícím programem. Profesorův program spustí studentský prográmek, předá mu vstupní data, přečte si studentský výsledek a porovná s očekávaným výsledkem, tím profesorovým zaručeně správným. A pak ten profesorův program zapíše do souboru, zda byl výsledek správně. Soubor se vytiskne a doručí na studijní oddělení. Čí program uspěje, ten dostane zápočet. 

Profesorův program spouští studentské prográmky jeden za druhým, spustí první, vyhodnotí výsledek a zapíše ANO, spustí druhý a zapíše NE, a tak pořád dokola.  Deset studentů jasných, dvacet studentů zpracováno, ANO, ANO, NE, NE, hodnotící program jede jako po másle. A pak najednou student X.Y., profesorův program spustí jeho dílko, studentův prográmek si cosi kutí, a v souboru se objeví MOŽNÁ. K tomu pan prefesor poznamenal, že studentovi X.Y. byl zápočet udělen. Bez sebemenšího zádrhele.

Je to zmínka o e-learningu? Pokud se někdo domnívá, že e-learning spočívá v zadávání instrukcí pomocí počítače prostřednictvím internetu nebo CD-ROM, tak samozřejmě není.

Já se domnívám, že existují dvě krajní vymezení e-learningu. Obecná – e-learningem je JAKÉKOLI použití výpočetní techniky při výuce, a striktní – e-learningem je VÝHRADNĚ použití dedikovaného e-learningového softwaru. A pro mne jsou e-learningem obě tyto alternativy, a navíc cokoli  mezi nimi. Pro jistotu se snažím vždy dodávat, které vymezení právě používám. 

S tou kategorizací budou ještě potíže. Zmiňovaná příhoda patří z velké části do kategorie „strojové vyhodnocení práce  studentů“.  Něco takového by do e-learningu mělo rozhodně patřit, tvrdím. Nazvu to požadavkem P1. Ale co si počnou příznivci striktního vymezení? Umí snad nějaký dedikovaný e-learningový software brát jako vstup program, a vyhodnocovat výstup tohoto programu? Chci vidět!

Přiznávám, že moje znalosti dedikovaného e-learningového softwaru jsou velice omezené – znám takový jediný, a to ten, který byl nešťastným řízením osudu vybrán pro moji školu. Schválně ten paskvil nejmenuji (ale slyšel jsem, že na některých školách si ho nemohou vynachválit). Jsem si zcela jistý, že neumí fůru věcí, které by jakýkoli program určený pro používání svéprávnými vysokoškolsky vzdělanými osobami s jistými minimálními zkušenostmi s výpočetní technikou měl umět. Na sto procent, mám to potvrzeno ze zdroje nejpovolanějšího. Ale že nezvládá právě požadavek P1 s jistotou tvrdit nemohu.  Já to tam nikde nenašel, ale kdo ví, třeba to tam – skryto za tisíceré kliknutí na stovky nesmyslných ikon – někde je. Proč ne, když může pravda být tam někde venku …

S tou kategorizací budou ještě potíže, a nemalé. Někdo zdůrazňuje distanční aspekt e-learningu – ale co pak bude použití prostředků výpočetní techniky přímo v učebně a přímo při hodině? Studenti jsou fyzicky přítomni, jejich počítače, na kterých řeší svoje úkoly, jsou rovněž fyzicky přítomné. Učitel je fyzicky přítomen, pozoruje studenty při práci a mluví s nimi. Jediné, co by (teoreticky) mohlo být v Malajsii, je server, který zprostředkovává studentům jejich zadání a vyhodnocuje jejich výsledky. Ale to by nedávalo smysl ekonomicky ani technicky – proč platit dálkový přenos a proč nesmyslně zatěžovat linky, když ten server může sedět pod katedrou? A když to není distanční, je to pořád e-learning?

Někdo klade do kontrastu e-learning jako asynchronní vzdělávací proces, kde si student sám řídí tempo svojí činnosti, s online learningem, kde se každý jednotlivý student musí podřídit tempu diktovanému buď učitelem (a tak si to já představuji) nebo aspoň vzájemně komunikující skupinou studentů. A opět – když si student nediktuje svoje tempo, je to pořád e-learning?

Někdo vymezuje e-learning jako vzdělávací proces, využívající informační a komunikační technologie (to beru, i  když my pamětníci tomu říkáme výpočetní technika) k tvorbě kursů, k distribuci studijního obsahu (to také beru), ke komunikaci mezi studenty a pedagogy (a do třetice beru i  toto) a k řízení studia. Lze do tohoto vymezení zapasovat  činnost studenta v prostředí wiki? Ta je pro výuku vysoce prospěšná. Ale nikdo tu nevytváří žádný kurz, či snad ano? (Může se stát, že postupem času se na wiki jakýsi kurz vytvoří, ale jen jako vedlejší produkt.) A učitel samozřejmě musí na činnost studentů ve wiki dohlížet, ale může se stát, že učitel nikdy aktivně nezasáhne – že studenti si svoji činnost uřídí sami. Takže jak? Je i wiki e-learningem?  

 

  • počítače prostřednictvím internetu nebo CD-ROMMayer, 2007). To může být prováděno samostatně nebo prostřednictvím instruktora, přičemž zahrnuje média ve formě textu, videa a audio s cílem zlepšovat znalosti uživatele. E-learning se obyčejně soustředí na praktické procvičování řízeným elektronicky, zatímco online learning je členěn do kurzů poskytovaných prostřednictvím internetu ve zvláštním vzdělávacím prostředí.[1] (pozn. autora – volněji přeloženo)
  • E-learning představuje distanční (dálkovou) formu studia pomocí informačních a komunikačních technologií.[2]
  • E-learning je vzdělávací proces, využívající informační a komunikační technologie k tvorbě kursů, k distribuci studijního obsahu, komunikaci mezi studenty a pedagogy a k řízení studia.[3]
      

Charakteristika     

Upravit sekci