Úvodní strana Seznam blogů Blogeři VIP blogy Registrovat se a založit nový blog

Zákonem k vlivu?

Tak tohle je zlé! Skupina učitelů požaduje, aby vznikl zbrusu nový zákon, který přikáže vznik jakési České pedagogické komory. Zvěst o této iniciativě sem na portál rvp.cz přinesla paní Karvaiová, a na Facebooku v této věci nejaktivněji vystupuje pan Sárközi. Ten tamtéž zveřejnil osm údajných argumentů pro vznik Zákona o České pedagogické komoře. Zde jsou:

1) Většina profesí, které vyžadují vysokoškolské vzdělání, má vlastní profesní komoru. Učitelé nikoliv.

2) Profesní komora jako samoregulační orgán se ukázala velmi efektivní a prospěšná v případě lékařů, stomatologů, lékárníků, architektů, daňových poradců, soudců nebo advokátů a mnoha dalších profesí.

3) Komora přispěje ke zvýšení prestiže učitelského povolání, protože učitele bude reprezentovat oficiální organizace s vysokým počtem členů.

4) Komora přispěje ke zvýšení kvality vzdělávání, protože se cíleně zaměří na další vzdělávání učitelů.

5) Komora umožní přijímání kvalitnější legislativy v oblasti školství a vzdělávání, protože jejím prostřednictvím budou moci učitelé vyjádřit postoj, který bude reprezentovat názor celé profesní skupiny.

6) Komora zformuluje profesní etický kodex, který je obvyklý v USA a zemích Evropské unie nejen v profesi učitele, ale také novináře, knihovníka, lékaře, úředníka atd. Etické kodexy nebo jejich obdoby už přijala řada profesních organizací i v České republice.

7) V současné době učitele reprezentují především odbory, ale ty nejsou profesní, nýbrž zaměstnaneckou organizací. Navíc sdružují i nepedagogické pracovníky školství. Členská základna odborů je nízká a nereprezentují všechny učitele. Problematika vzdělávání, etiky a legislativy (kromě zaměstnaneckých vztahů) stojí mimo jejich kompetenci.

8. Učitelských organizací je velmi mnoho a počet jejich členů je minimální. Nejsou oficiálním partnerem ministerstvu školství a na jejich názor není brán zřetel.

Pokusím se tyto argumenty vyvrátit:

Ad 1) Co má nebo nemá „většina profesí, které vyžadují vysokoškolské vzdělání“, je v lepším případě diskutabilní, v horším případě zlovolná lež.

Ad 2) Profesní komora se ukázala  prospěšná v případě lékařů? Odporná lež. Někteří lékaři se velice snaží té lékařské komory „ze zákona“ zbavit. A chce-li někdo profesní komoru jako samoregulační orgán,  nepotřebuje na to zákon.

Ad 3) Nová zbytečná komora s povinným členstvím „ze zákona“ žádnou prestiž nezíská ani nepřinese. Vznikne jen další učiteli nenáviděná ropucha na prameni, s křesílky pro pár vyžírků.

Ad 4) Čím že Komora přispěje ke zvýšení kvality vzdělávání? Nažene učitele na další povinná školení?

Ad 5) Umožní přijímání kvalitnější legislativy? Pan Sárközi nemusí čekat na zákon, a může rovnou vyklopit, jak se taková kvalitnější legislativa pozná. Případně jak se pozná ta méně kvalitní. A které zákony tedy jsou kvalitní a které ne. Dále by pan Sárközi mohl naznačit, jak by se v takové komoře zjišťoval postoj, který bude reprezentovat názor celé profesní skupiny. A samozřejmě kdyby zákonodárce zajímal postoj učitelů, nepotřebovali by na to nový zákon.

Ad 6) Chce-li kdokoli formulovat profesní etický kodex, nepotřebuje na to žádný zákon.

Ad 7) „V současné době učitele reprezentují především odbory“  a ještě „Členská základna odborů je nízká a nereprezentují všechny učitele“ – tak jak? Reprezentují nebo nereprezentují? Samozřejmě že nereprezentují! Ze zákona mají odbory právo do něčeho kafrat, tak kafrají, ale učitele nereprezentují. Pokud někoho reprezentují, tak odboráře. A stejně tak by Komora nereprezentovala učitele, ale leda pár bafuňářů.

Ad 8. „Učitelských organizací je velmi mnoho a počet jejich členů je minimální.“ - Když tohle ví, jak může někdo požadovat vytvoření umělé Komory ze zákona? Je přece evidentní, že učitelé se nechtějí „organizovat“. A že  Ministerstvo školství ignoruje  názor učitelů? Bude snad tím požadovaným zákonem Komora Ministerstvu nadřazena? Bude Ministerstvo ze zákona povinné brát zřetel na názor Komory? Tomu jistě nevěří ani pan Sárközi.


Schopnosti

Bylo by to k smíchu, kdyby to nebylo k pláči. Ta záplava expertů i laiků, kteří všichni svorně tvrdí, že české školy – pokud chtějí své žáky kvalitně připravit na pracovní kariéru – musí učit úplně jiné věci, než učily dosud. Proč? Prý proto, že pracovní trh (míněny, předpokládám, trhem požadované kvalifikace) se mění rychleji, nežli školy stačí měnit vyučovanou látku.

Pokud jsem experty a laiky správně pochopil, jimi doporučované alternativní schopnosti zahrnují zejména kritické myšlení a „soft skills“.

Velice ilustrativní příklad takovéhoto uvažování přináší článek „Základka 4.0 – Co se děje v hlavách žáků v době počítačů a chytrých telefonů?“ na Eduinu. Programátor mobilních aplikací je tu považován za nejžádanější profesi v rámci IT – nu, dejme tomu – a základní tvrzení zní: „žádní programátoři s takovouto specializací ze škol nevycházejí, protože zhruba před pěti lety, kdy by budoucí programátor mobilních aplikaci teoreticky mohl ke studiu nastoupit, prostě ještě neexistovaly mobily, jež by uměly takové aplikace využít.“  Navazuje na ně druhé tvrzení, z prvního (snad?) odvozené: „A pokud bychom se tento nový studijní obor rozhodli zavést, je jasné, že po vystudování této specializace budeme mít absolventy, kteří uplatnění ve svém oboru mít stejně nebudou; nikdo totiž netuší, jak budou vypadat mobily za pět let.“ Obě tato tvrzení jsou mylná.

Výše zmíněná argumentace je na úrovni tvrzení, že vám malíř pokojů nedokáže vymalovat byt modře, protože se nemohl vyučit oboru „malování namodro“. Ale to je tu vedlejší. Chci vyvrátit tvrzení, že

1) škola nemohla cosi potřebného vyučovat, protože neexistovalo to či ono zařízení,

2) Když škola neví co učit (takového, aby to studentům prospělo v jejich kariéře), měla by učit kritické myšlení a „soft skills“.

Já tvrdím, že školy v době dávno-před-smartfounové mohly učit (a také učily) dovednosti, které jsou pro psaní mobilních aplikací nekonečně prospěšnější, nežli kritické myšlení a „soft skills“.

Které dovednosti?  Předně psaní desktopových aplikací – to se učí v každém kurzu programování. Stejně tak komunikace v prostředí klient – server (vyučováno tamtéž). Hodit se mohou i poznatky z kurzu databáze (ani ten nepředstavuje nic nového pod sluncem). A konečně by mohla být užitečná schopnost analyzovat toky dat, se kterými má daná aplikace pracovat. To nejspíš není předmětem žádného středoškolského kurzu, ale není to proto, že by se s tím muselo čekat na vynález smartfounu. Že by se tato schopnost mohla (někomu) hodit bylo známo nejpozději v devadesátých letech.

Zdá se, že obory výpočetní technika (nejnověji nazývaný IT) obecně a programování speciálně jsou proti jiným oborům mimořádně konzervativní a jakkoli se laikům i expertům jeví tempo vývoje (a změny vzhledu mobilů) nadsvětelné, školní výuka relevantních předmětů v pohodě stíhá.

Jakkoli považuji kritické myšlení za irelevantní pro programování mobilních aplikací, dovedu si představit, že by se studentům a absolventům mohlo v dnešní společnosti hodit. Avšak jsem skeptický vůči představě, že toto kritické myšlení naučí studenty dnešní česká škola. Tím víc, když vidím, která „nezisková“ organizace se chystá mentorovat učitele v tématech občanské výchovy. 


Nedůslednost

České školství je zachráněno, ředitelé škol se radují – už budou vědět, kolik mají platit tomu kterému učiteli. Ale co ostatní subjekty, podléhající Ministerstvu? Je snad MŠMT více ministerstvem školství nežli je ministerstvem mládeže a tělovýchovy? Ministerstvo vytrhne trn z paty ředitelům škol a sportovce ponechá napospas jejich bezradnosti? Jak mají kluby vědět, kolik platit hráčům a trenérům? Jak dlouho ještě mají hráči a trenéři čekat na svůj kariérní řád?

Ale už se blýská na lepší časy! Otálí-li MŠMT, iniciativy se chopilo Ministerstvo financí, a některým obzvlášť dezorientovaným hráčům vyměřilo doplatky. Není jasné, proč se zpozdilí hráči snaží blokovat tuto záslužnou iniciativu berňáku soudní cestou.

Až bude vyjasněna situace v odměňování i ve sportu, bude se Ministerstvo moci naplno věnovat mládeži. Je známo, že ani mnozí rodiče nemají úplně jasno, jak vysoké kapesné by měli svým potomkům vyplácet. A kde jsou soustředěni ti nejpovolanější odborníci na tuto problematiku?


K nezaměstnatelnosti padesátiletých

Existence jevu zvaného „nezaměstnatelnost šedesátiletých“ pro mne není novinkou. Ač dosud nepostihla mne osobně, vnímal jsem ji jako nepochybnou hrozbu a přizpůsoboval jsem jí moje chování. Existence jevu zvaného „nezaměstnatelnost padesátiletých“ pro mne jistou novinkou a mírným překvapením byla, ale nebyl to zas takový šok. Předpokládám, že jde o jev do jisté míry analogický,  s velmi podobnými příčinami.

Šokem pro mne bylo, když jeden z komentátorů na Eduinu použil onu „nezaměstnatelnost padesátiletých“ jako důkaz nedostatečné kvalifikace oněch N-desátiletých!
Nedostatečné kvalifikace?!
V okruhu mých známých, v naprosté většině právě N-desátníků, jsme tento jev probírali nespočetněkrát,  a nedostatečná kvalifikace jako příčina nás nikdy nenapadla!
Počkejte – zavzpomínám a přepočtu to … ne, opravdu nikdy!
Nejčastěji jsme za příčinu tohoto – pro nás podivného – jevu považovali všeobecný obrat společenských poměrů do nesmyslna a nepochopitelna. Tak nějak nám to pasovalo ke společnosti, která se – aniž by se ptala občanů – rozhodla chránit zloděje před okradenými, chránit násilníky před zbitými,  preferovat zadlužení před spořením, preferovat parazitování před prací, svobodou podnikání maskovat okrádání seniorů a „sociálními“ dávkami financovat blahobyt provozovatelů heren, lichvářů a majitelů okolí obtěžujících „ubytoven“.“

Na silném druhém místě se umístila  – námi odhadovaná -  obava potenciálního nadřízeného  – zpravidla ambiciózního mladého nedouka s diplomem z „prestižní“ zahraniční školy –   o svoje vlastní šéfovské postavení, které by příchod vzdělaného, zkušeného a pracovitého odborníka s dokonalou orientací v oboru zajisté mohl ohrozit. Dokonce i tehdy, když N-desátiletý uchazeč o zaměstnání potenciálního šéfa ujistí, že nemá šéfovské ambice.

Z mého pohledu tedy „nezaměstnatelnost N-desátiletých“ rozhodně není následkem nízké kvalifikace oněch N-desátníků, a pokud už nějak s jich kvalifikací souvisí, tedy obráceně – nesnází je jejich vysoká kvalifikace.

Je-li tomu tak, je to také dobrou vizitkou školství, které oněm N-desátníkům jejich kvalifikaci poskytlo (nebo je postrčilo správným směrem), a je to důvodem, proč ve mně dnešní křečovité pokusy o „reformy“ školství (fakticky ale hlavně nadějné pokusy o likvidaci dosud fungujících prvků školství) vyvolávají leda hořký úsměv.


Vládní zásahy do školství nemají oporu v Ústavě

Avšak natěšeného čtenáře zklamu, neboť jde o zásahy do školství Federální vlády U.S.A., a text, ve kterém nemají žádnou oporu, je ona cca 225 let stará Ústava z pera Hamiltona, Madisona, Franklina, Shalluse a dalších otců zakladatelů.

Dokument, který tuto okolnost vyzdvihuje, je Republican Platform 2016 neboli cosi jako volební program Republikánské strany pro rok 2016. Vycházeje z titulního výroku, republikáni požadují, aby Federální vláda ukončila svoje úsilí o zglajchšaltování amerického školství a přestala školám vnucovat celostátně platné standardy a celostátní hodnocení. Republikáni chtějí posílit roli rodičů žáků a dopřát jim nerušený výběr z široké palety vzdělávacích možností. Podporují a chválí školy a učitele, které a kteří se dokázali vyvléci z federálního chomoutu.

Některá pěkná doporučení: Výklad dějin a občanských nauk s využitím původních dokumentů z pera otců zakladatelů.  Řízení škol na místní úrovni (předpokládám, že jde o úroveň obcí, tedy návrat k pár desítek let starému modelu).  Udržování kázně ve třídách, aniž by učitelům hrozily žaloby a soudy.

Kromě požadavků z mého pohledu jasně pozitivních obsahuje Platforma také požadavky příznačné pro U.S.A. (a v Česku neprůchozí), a požadavky (opět z mého pohledu) nesmyslné. Ale kdybych byl americkým učitelem nebo ředitelem školy, nebál bych se prosazení republikánské Platformy. Kdyby byla Platforma prosazena v plném rozsahu, včetně všech těch typicky amerických šíleností a nesmyslů, znamenalo by to hlavně, že v podstatných věcech budu mít volnost a že mi ty šílenosti a nesmysly nikdo z Washingtonu D.C. nebude moci poručit.

 

Republican Platform 2016:

https://prod-static-ngop-pbl.s3.amazonaws.com/media/documents/DRAFT_12_FINAL%5B1%5D-ben_1468872234.pdf


Jaká je realita?

„… znám realitu základního školství“, píše paní Hublová v jednom svém komentáři k využívání Twitteru. Já neznám realitu českého základního školství, a velice rád bych ji znal. A také bych rád znal realitu českého středního školství. Zejména bych rád znal, jak je to s dostupností a použitelností informačních prostředků, které já považuji za běžné. Na prvním místě webový prostor.

Když si jako soukromník pronajmu webový prostor, je běžné, že jej mohu obsluhovat pomocí ftp. Ve spolupráci s libovolným běžným skriptovacím prostředkem (nebo s jednoduchoučkým prográmkem) pak mohu zařídit, že do mého pronajatého webového prostoru se moje data (zejména mnou vytvořené webové stránky) ukládají okamžitě, když k tomu dám příkaz, nebo periodicky – denně nebo týdně, a podle libovolného kriteria – třeba ty, které jsem dnes upravoval.

Zdůrazňuji, že celý „upload“ probíhá automaticky nebo na stisk jediného tlačítka (i když vlastní operace může trvat desítky sekund nebo minuty). Žádné zběsilé šmidlání a klikání myší v desítkách formulářů, žádné pitomé dotazy, zda to, co jsem přikázal provést opravdu chci provést. Jakmile operace úspěšně proběhne, mohou si vystavené stránky prohlížet všichni uživatelé Internetu na celém světě. A žádné předběžné (ani jiné) schvalování pověřeným hlídačem mravopočestnosti (či čeho?).

A teď jak je to s tou realitou českého školství. Mohou české školy konkurovat Twitteru? Může česká učitelka nebo český učitel na české škole výše popsaným způsobem používat jí nebo jemu přidělenou část školního webového prostoru? Tedy snadno a rychle (okamžitě!) zveřejnit libovolný soubor informací, víceméně libovolné velikosti, v libovolném formátu? Já nejsem tím znalcem české reality. Jenom ve mně hlodají dosti černé pochybnosti …

Nechtěl by se někdo na rvp.cz ujmout této záležitosti a publikovat něco jako přehled, jak to na českých školách vypadá? Tedy i náznak, do jaké míry je české školství odkázáno na Twitter …


Kdo to ví lépe?

Existují zprávy TALIS – jak tady někde vedle připomíná Petr Koubek – které tvrdí, že TALISem doporučované formy učení se učitelů, například dlouhodobé semináře a učitelské konference, se v Česku realizují jen minimálně, a naopak že čeští učitelé dávají přednost vzdělávacím formám, které jsou jen minimálně efektivní, například jednodenním seminářům.

Pominu fakt, že zprávy TALIS vychází pouze z dat získaných dotazníkovým šetřením, tedy že jde o pouhou sumarizaci číchsi subjektivních dojmů.

Chci pominout i okolnost, že „prokazatelné“ kvality doporučovaných forem učení TALIS nikdy nezměřil, pouze se odkazuje na cizí materiály. (A obávám se, že kdybych šel po těch odkazech, zjistil bych pouze, někde v desáté úrovni odkazování, že se kdysi kdosi domníval, že příslušná forma učení by, za jistých okolností, třeba mohla být efektivní.)

Zajímá mě toto: pokud nějaký badatel chce využít zprávu TALIS k tomu, aby káral české učitele, že nepoužívají efektivní metody učení, musí stát pevně na stanovisku, že neexistují individuální metody učení. Že ty pravé efektivní metody učení jsou pro každého učitele přesně stejné. Ha ha ha.

Takže badatelé prohlásili vybrané formy učení za efektivní, adekvátní, atd. apod. A když čeští učitelé tyto posvěcené formy učení nepoužívají, jsou hloupí a škodí sami sobě. Protože badatelé přece vědí lépe než učitelé, co je pro ty učitele  vhodné.

Nebo že by to nejlépe věděli ti učitelé?


Konsistentní

Bylo nebylo. V pohádkovém hlavním městě pohádkového království studenti střední školy ubližovali učitelce tak příšerně, že přestala učit a záhy zemřela. Ubližování bylo nafilmováno. Pohádkové záběry onoho ubližovaní prokazují, že učitelka věděla, kteří výtržníci jí ubližují.

V pohádkovém království všichni učitelé dobře vědí, jak se má naložit s výtržníky, a jak rychle se to má učinit. Proč nebylo s výtržníky naloženo po zásluze? Inu, zabránila tomu pohádková školní vrchnost, z důvodů, o nichž lze jen spekulovat.

Sice není běžné, že by trýzněná učitelka zemřela, ale jinak jde o běžnou věc. Každý učitel v pohádkovém království si vzpomene na pár případů, kdy někdo ze školní vrchnosti bránil řadovým učitelům učinit cosi nezbytného, nebo naopak je nutil činit cosi zbytečného, ba škodlivého. Z důvodů, o nichž lze jen spekulovat.

I stalo se, že do pohádkového království vstoupili poutníci ze vzdálené země. Královští poddaní si nebyli úplně jistí, kdo jsou ti poutníci. Někdo tvrdil, že jsou to prosebníci o almužnu, jiný tvrdil, že jsou to krajánci putující za prací. Někdo dokonce tvrdil, že je to vojsko krále Kazisvěta. Tak či tak, každý poddaný pohádkového království dobře ví, jak se má s poutníky naložit. A jak rychle se to musí provést.

Proč nebylo s poutníky naloženo podle přání všech poddaných? Inu, zabránila tomu pohádková královská vrchnost. Z důvodů, o nichž lze jen spekulovat.

Je pozoruhodné, jaké je počínání pohádkové vrchnosti na nejnižší úrovni i na té nejvyšší úrovni konsistentní.


V Brně otevřeno, 20/21

Brněnští studenti pedagogiky vystoupili s iniciativou. Sice píšou, že smyslem iniciativy je usilovat o zvyšování vzdělávacích kvalit Pedagogické fakulty MU, ale z jednadvaceti bodů iniciativy mi nějakých devět připadá zaměřeno spíše vně fakulty, na způsob, jakým fungují jiné školy a jiní učitelé, nežli studenti a absolventi MU.

Studenti mají plné právo vyjadřovat se k fungování svojí fakulty. Dokonce plné právo svoji fakultu obrátit naruby. Ale předepisovat cokoli jiným školám a jiným učitelům? Místy to vypadá, že iniciativní brněnští studenti se po absolvování chystají vzít útokem MŠMT a obsadit tam všechna křesílka.

Mnohé body studentské iniciativy jsou zajímavé, ale některé vynikají. Třeba bod 2. smysluplný obsah, kde se m.j. doporučuje učit to, co je opravdu důležité a zaměřit se na rozvoj obecnějších dovedností důležitých pro úspěšný život. Tedy lhát, krást a podvádět? Možná brněnští studenti vidí ty dovednosti důležité pro úspěšný život ve dnešní české společnosti nějak jinak, ale i tak by si měli uvědomit, že v této věci nepanuje obecná shoda. A že by měli naznačit, kdo rozhodne, co je důležité. Oni? Každý jednotlivý učitel? Ředitel? Ministr?

V bodu 14. spolupráce s okolím se doporučuje naslouchat reálnému světu. Užitečné doporučení. Tím měli iniciativní studenti začít, a můj dojem je, že právě této činnosti se příliš nevěnovali.

 

Za úplně nejspornější považuji bod 20. výchovný rozměr. Ten požaduje pěstovat v lidech slušnost, pokoru a smysl pro morálku a formovat druhé k tomu, aby usilovali být dobrým člověkem. Výrazu pěstovat v lidech smysl pro morálku nerozumím. S pokorou narazí u dnešních studentů. A se slušností a dobrým člověkem narazí u mne. Cožpak si iniciativní brněnští studenti nevšimli, že dnešní česká společnost je radikálně a nesmiřitelně rozdělená? Co je pro jednoho slušnost, je pro druhého vrcholem podrazáctví, a koho jedni považují za dobrého člověka, druzí považují za gaunera. A tento vztah je symetrický. Pokud se učitel v takto rozdělené společnosti postaví na jednu ze dvou protivných stran a začne studenty vychovávat dle své představy slušnosti a své představy dobrého člověka, narazí.

Je konflikt s rozhořčenými studenty a rodiči žáků záměrem iniciativních brněnských studentů?


Učitel není soustružník

Učitel není soustružník, a také lékař není pekař, a horník je někdo úplně extra. Tyhle lobbystické hlášky jsou adresovány státu, a jejich záměrem je získat od státu nějaké výhody. Nejlépe peníze. A česká bruselská socialistická republika se může přerazit samou horlivostí, s jakou těmto požadavkům vychází vstříc. Hlavně některým. Kasty těch, kteří jsou cosi extra, vznikají v Česku jako na běžícím pásu. Naposledy zabodovali horníci. Kdopak bude další? Hasiči? Žoldáci z mise kdesi v Tramtárii? Obecní počišťovači?

Tvrzení, že lékař není pekař se objevilo v době, kdy se řešila zdravotní péče. Domyšleno do důsledků, lékařská lobbystická rétorika naznačovala, že bez zdravotní péče organizované ministerstvem a hrazené ze zdravotní daně (vydávané za jakési všeobecné zdravotní pojištění) by obyvatelstvo Česka bídně pomřelo, zatímco bez potravin bude obyvatelstvo v pohodě. Zdravotní lobbysté si tehdy prosadili svou a mohli být spokojeni, místo opravdového pojištění byl v Česku zaveden všeobecný zdravotní paskvil a ten tu máme dodnes. Akorát ti lékaři dnes už  tak spokojeně nevypadají.

Copak se to odehrává ve škole? Že by veleknězové moudrosti předávali žákům nepostradatelné vědomosti? Vidím to jinak. Naučit někoho dělat kotrmelce je stejná služba jako naučit jezdit na vodních lyžích, a naučit někoho pořádně (!!) česky je stejná služba, jako naučit někoho čínsky. Nepostradatelnost (nebo naopak zbytečnost), hodnotu a cenu té které služby si musí každý rozhodnout sám (v případě mladistvých jejich rodiče). Nezdá se mi, že by v této záležitosti byl stát nebo ministerstvo – nebo třeba učitel! – povolanější nežli občan, kterého se to týká.

Existují učitelé, kteří mají pocit výlučnosti. Pocit,  že oni jsou něco jiného nežli soustružníci. Takoví ať si založí libovolné množství libovolně nazvaných stavovských organizací a učitelských klubů, na jejichž půdu bude vstup všem ne-učitelům a zejména soustružníkům co nejpřísněji zapovězen.

Přeji učitelům méně státní buzerace, méně zelené ekoteroristické propagandy a hlavně více peněz. Ale ne za cenu, že z učitelů vznikne další zvýhodněná kasta! Nestojím o stát, který svoje občany tu zvýhodňuje, tu znevýhodňuje podle jejich povolání! Kdybych už nějaký stát chtěl, tedy takový, pro který lékař je na stejné úrovni jako pekař, učitel na stejné úrovni jako soustružník, a horník na stejné úrovni jako všichni ostatní.

A s úlevou a s potěšením pozoruji, že učitelská lobbystická rétorika je v Česku pro srandu králíkům.